218 / 300
216
odvětví sloučí (merge) s cílem zvýšit ochranu člověka a vznikne norma s největší ochra-
nou. Poslední teorií je teorie komplementární, doplňková (the compementarity theo-
ry) podle níž je třeba oba právní režimy aplikovat společně a normy každého z nich je
třeba interpretovat ve světle druhého režimu, druhého odvětví mezinárodního práva.
37
H. McCoubrey např. uvádí, že mezi zájmy MHP a zájmy MPLP nepochybně existuje
„významný stupeň konvergence“, i když přesné vymezení povahy vzájemného vztahu
obou těchto „sektorů“ mezinárodního práva označuje za kontroverzní“.
38
Dichotomie právní ochrany obětí ozbrojeného útoku podle MHP a MPLP je zřej-
má. Podle převládajícího názoru pravidla MHP nevylučují aplikaci MPLP v těch pří-
padech, kdy to MHP dovoluje. Lze konstatovat, že se postupně prosadil názor, že obě
zmíněná odvětví mezinárodního práva jsou komplementární a vzájemně se doplňu-
jící. Zatím však nebyl přijat žádný mezinárodněprávní dokument, který by uvede-
nou „komplementaritu“ nějakým způsobem upravoval. Vždy jde o interpretaci MPLP
ve vztahu k MHP, přičemž MHP jako
lex specialis
má zásadní význam i pro interpretaci
a aplikaci norem MPLP za ozbrojených konfliktů, ať již mezinárodních, vnitrostátních
nebo i „smíšených“. Za ozbrojeného konfliktu stát obvykle deroguje některá základní
lidská práva, čítajíc v to právo na život. Domnívám se, že některá práva jsou derego-
vatelná a mohou být derogována za ozbrojeného konfliktu automaticky, bez ohledu
na projev té či oné strany v ozbrojeném konfliktu a to z důvodů vojenské nutnosti.
Tento názor je ovšem kontroverzní a zřejmě nebude ani obecně akceptován. Např.
v kauze Isayeva v. Russia ESLP považoval derogaci práva na život státem za ozbro-
jeného konfliktu za klíčovou pro aplikaci MHP.
39
Na druhé straně nelze spravedlivě
požadovat, aby za ozbrojeného konfliktu byly respektovány všechny normy MPLP.
Odporovalo by to i praxi států a vývoji obyčejového mezinárodního práva.
Soudobé mezinárodní právo požaduje mezinárodně právní ochranu lidských práv
nejen v době míru, nýbrž i v době ozbrojených konfliktů. Obě odvětví na jedné straně
sledují cíl ochrany lidského života, zdraví a respektování lidské důstojnosti. Na druhé
37
SIATITSA, I.M., TITBERIDZE, M.,
op. cit.
, s. 244; HAMPSON, F., SALAMA, I., T
he Relationship
between Human Rights Law and International Humanitarian Law,
UN Doc. E ICN.4/Sub. 2 / 2005/1,
21. June 2005.
38
Srov.: “There is manifestly a significant degree of convergence between the concerns of international
humanitarian law and these of the international law of human rights. However, the precise nature of
the interface between these two sectors is a more controversial question”. Mc Coubrey H., International
Humanitarian Law, Dartmouth: Ashgate, 1998, s. 5-6. Viz též MOIR, L.:
The Law of Armed Conflict
,
Cambrige, Cambridge University Press 2002, s. 210. V Komentáři k Dodatkovým protokolům můžeme
v kapitole “Human treatment” ke vztahu MHP a MPLP číst: “These are inaliable on basic rights” inherent
in the respect due to the human person …bearing the mark of international human rights law… inspired
by the Covenant on Civil and Political Rights. These fundamental guarantees constitute a minimum
standard of protection which anyone can claim at any time, and they underlie the whole system of human
rights, SANDOS, Y., SWINARSKI, Ch. ZIMMERMANN, B. (eds.):
Commentary on the Additional
Protocols of 8 June 1977 to the Geneva Conventions of 12 August 1949
, ICRC Geneva: Martinus Nijhoff
Publishers, 1987, s. 1365.
39
ECtHR,
Isayeva v. Russia
, Appl. No. 57947-49/00, 24 February 2005.