SLP 07 (2014)

215 / 300

213
blíže určil, které normy do jednotlivých zmíněných kategorií patří nebo jak vzájem-
ně na sebe působí normy společně aplikované. Podobně se vyjádřil (MSD v posudku
„Legality of nuclear weapons“ z r. 1996.24
MPLP i MHP sledují stejný cíl, kterým je ochrana člověka, ochrana lidské bytosti.
Rozsah jimi poskytované ochrany není ovšem identický. Historicky se jednalo o dvě
různá odvětví mezinárodního práva aplikovatelná v různých životních a právních situ-
acích. Postupně se v mezinárodní praxi justičních i kvasi justičních orgánů prosazuje
princip uplatňování jak MPLP tak MHP v ozbrojených konfliktech.25 Evropský soud
pro lidská práva (ESLP) tak postupoval např. v souvislosti s konfliktem v Čečensku
v kauzách Isayeva, Yusupova and Barayeva v. Russia 26 nebo v případě okupace
Severního Kypru v kauze Loizidou v. Turkey.27 ESLP se ve své činnosti koncentruje
na EÚLP a spíše jen výjimečně se dovolává norem a terminologie MHP. Pro ESLP
platí, že zavádí „jednotný režim lidských prav platný za všech situací (v době míru
i v době války) a vůči všem osobám (kombatantům i civilistům)“.28 Tímto způsobem se
ovšem může EÚLP dostávat do konfliktu s MHP, které umožňuje uskutečňovat ozbro-
jené akce s důsledky, které jsou podle MPLP v běžném životě nelegální (např. zabíjení
kombatantů). ESLP ve své soudní praxi doposud nevěnoval MHP náležitou pozornost
a jeho normami se zabýval jen okrajově a navíc jen v souvislosti s ozbrojenými konflik-
ty nemajícími mezinárodní charakter. Vztah mezi EÚLP a MHP na své řešení v praxi
remains to be determined whether the two international Covenants and the Convention on the Rights of
the Child are applicable only on the territories of the States parties thereto or whether they are also appli-
cable outside those territories and, if so, in what circumstances”. Viz Legal Consequences of Construction
of a Wall in the Occupied Palestinian Territory, Advisory Opinion, ICJ Reports 2004, para. 106, s. 198.
24 Srov. “The Court observes that the protection of the International Covenant of Civil and Political Rights
does not cease in times of war, except by operation of Article 4 of the Covenant whereby certain provisions
may be derogated from in a time of national emergency. Respect for the right to life is not, however, such
a provision. In Principle, the right not arbitrarily to be deprived of one’s life applies also in hostilities.
The test of what is an arbitrary deprivation of life, however, then falls to be determined by the applicable
lex specialis, namely, the law applicable in armed conflict which is designed to regulate the conduct of
hostilities. Thus whether a particular loss of life, through the use of a certain weapon in warfare, is to be
considered an arbitrary deprivation of life contrary to Article 6 of the Covenant can only be decided by
reference to the law applicable in armed conflict and not deduced from the terms of the Covenant itself.”
Legality of the Threat or Use of Nuclear Weapons, Advisory Opinion, ICJ Rep. 1996, para. 25, s. 240,
URL:
25 Legality of the Threat or Use of Nuclear Weapons, Advisory Opinion, ICJ Rep. 1996, para. 25; Legal
Consequences of Construction of a Wall in the Occupied Palestinian Territory, Advisory Opinion, ICJ
Reports 2004, para. 106, op. cit. 23 a 24; Armed Activities on the Territory of the Congo (Democratic
Republic of the Congo v. Uganda), Judgment, ICJ Rep. 2005, para. 216.
26 ECtHR, Isayeva, Yusupova and Bazayeva v. Russia, Appl. No. 57947/00, 57/948/00, 57949/00, Judgment,
16 July 2005.
27 ECtHR, Loizidou v. Turkey, Appl. No. 15618/89, Grand Chamber Judgment, 18. December 1996, 108 KR,
s. 443-446, para. 52, 56, 80.
28 BÍLKOVÁ, V.: Ochrana lidských práv za ozbrojeného konfliktu – přístup Evropského soudu pro lidská
práva. In: Právník, 2008, roč. 147, č. 1, s. 45. Viz blíže na str. 9.