Table of Contents Table of Contents
Previous Page  209 / 300 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 209 / 300 Next Page
Page Background

207

méně obsáhlé a méně propracované. Komplexní ochrany osob lze i v tomto případě

dosáhnout pomocí obyčejového humanitárního práva, aplikací MPLP a také s využitím

vnitrostátního práva. Aplikace noremMHP obecně předpokládá dosažení určitého „pra-

hu“ či stupně porušení práv nebo násilí (threshold of violence), jinak se aplikuje MPLP.

MHP se dotýká významně civilního obyvatelstva okupovaného území a také kom-

batantů a nekombatantů. S okupací území ovšem souvisí i otázky respektování lidských

práv a výkon civilní i trestní jurisdikce na daném území. Fakt, že jedna strana kon-

fliktu porušuje MHP, neopravňuje druhou stranu k jeho nerespektování. MHP podle

Komentáře MVČK dokonce není „recipročním závazkem“, závislým na jeho respekto-

vání protistranou v ozbrojeném konfliktu.

5

Normy MHP se ovšem aplikují na všech-

ny ozbrojené konflikty. V soudobém MHP neplatí již „obecná účastnická klausule“,

obsažená ve starších smlouvách do počátku 20. století, podle nichž se smlouvy z oblasti

válečného práva uplatňovaly pouze tehdy, pokud byly všechny válčící státy účastníky ta-

kové smlouvy. V současnosti jsou „humanitární“ principy v ozbrojeném konfliktu podle

mezinárodního obyčejového práva závazné pro všechny účastníky a podmínkou jejich

aplikace není obecná zásada reciprocity. Státy, které příslušnou smlouvu neuzavřely, bu-

dou tedy v široké míře vázány obyčejovýmMHP. MHP stanoví i určité meze pro použití

ozbrojené síly. Otázka legality použití ozbrojené síly spadá pod

jus ad bellum

. MHP však

zakazuje i použití určitých zbraní a prostředků a také způsobů vedení války. Zvláštní

normy byly historicky vypracovány pro vedení války pozemní, námořní i letecké.

Mezinárodní právo válečné prošlo značným vývojem a MHP se proto svým obsa-

hem od klasického válečného práva značně liší. Kromě toho se MHP aplikuje často

i v nových a moderních podmínkách ozbrojených konfliktů, kdy hranice mezi mí-

rem a konfliktem není tak ostrá, jako tomu bylo mezi mírem a „klasickou“ válkou.

V případě MHP je nutno aplikovat i tzv. Martensovu klausuli vyžadující respek-

tování zásad humanity. Tento požadavek aplikace obyčejového práva byl potvrzen

v obou Dodatkových protokolech (Protokol I, čl. 1, odst. 2; Protokol II preambule).

V případě MHP je nutno respektovat zásady vojenské nezbytnosti a proporcionality.

Normy MHP jsou obligatorní a nepřipouštějí při své aplikaci žádné výjimky. Naproti

tomu úmluvy o lidských právech obsahují derogační klauzule umožňující státům,

aby se od jistých ustanovení za určitých situací odchýlily (viz. čl. 4 odst. 1 MPOPP,

čl. 15 EÚLP, čl. 27 AÚLP). Důvodem pro derogaci určitých lidských práv mohou

být i přírodní katastrofy, neúroda, hladomor, epidemie nemocí i teroristické útoky.

Ne každé použití ozbrojené síly vede nutně i k derogaci lidských práv. U ozbrojeného

konfliktu pak může hrát jistou roli, zda jde o konflikt vnitrostátní nebo mezinárodní.

Rozhodující bude především intenzita a úroveň organizovanosti ozbrojeného střetnutí.

Ne každý ozbrojený střet je ovšem považován za ozbrojený konflikt.

5

PICTET, J. S. (ed.):

Commentary on the Geneva Convention of 12 august 1949. Vol. I.

Geneva, 1960, s. 32.