![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0209.jpg)
207
méně obsáhlé a méně propracované. Komplexní ochrany osob lze i v tomto případě
dosáhnout pomocí obyčejového humanitárního práva, aplikací MPLP a také s využitím
vnitrostátního práva. Aplikace noremMHP obecně předpokládá dosažení určitého „pra-
hu“ či stupně porušení práv nebo násilí (threshold of violence), jinak se aplikuje MPLP.
MHP se dotýká významně civilního obyvatelstva okupovaného území a také kom-
batantů a nekombatantů. S okupací území ovšem souvisí i otázky respektování lidských
práv a výkon civilní i trestní jurisdikce na daném území. Fakt, že jedna strana kon-
fliktu porušuje MHP, neopravňuje druhou stranu k jeho nerespektování. MHP podle
Komentáře MVČK dokonce není „recipročním závazkem“, závislým na jeho respekto-
vání protistranou v ozbrojeném konfliktu.
5
Normy MHP se ovšem aplikují na všech-
ny ozbrojené konflikty. V soudobém MHP neplatí již „obecná účastnická klausule“,
obsažená ve starších smlouvách do počátku 20. století, podle nichž se smlouvy z oblasti
válečného práva uplatňovaly pouze tehdy, pokud byly všechny válčící státy účastníky ta-
kové smlouvy. V současnosti jsou „humanitární“ principy v ozbrojeném konfliktu podle
mezinárodního obyčejového práva závazné pro všechny účastníky a podmínkou jejich
aplikace není obecná zásada reciprocity. Státy, které příslušnou smlouvu neuzavřely, bu-
dou tedy v široké míře vázány obyčejovýmMHP. MHP stanoví i určité meze pro použití
ozbrojené síly. Otázka legality použití ozbrojené síly spadá pod
jus ad bellum
. MHP však
zakazuje i použití určitých zbraní a prostředků a také způsobů vedení války. Zvláštní
normy byly historicky vypracovány pro vedení války pozemní, námořní i letecké.
Mezinárodní právo válečné prošlo značným vývojem a MHP se proto svým obsa-
hem od klasického válečného práva značně liší. Kromě toho se MHP aplikuje často
i v nových a moderních podmínkách ozbrojených konfliktů, kdy hranice mezi mí-
rem a konfliktem není tak ostrá, jako tomu bylo mezi mírem a „klasickou“ válkou.
V případě MHP je nutno aplikovat i tzv. Martensovu klausuli vyžadující respek-
tování zásad humanity. Tento požadavek aplikace obyčejového práva byl potvrzen
v obou Dodatkových protokolech (Protokol I, čl. 1, odst. 2; Protokol II preambule).
V případě MHP je nutno respektovat zásady vojenské nezbytnosti a proporcionality.
Normy MHP jsou obligatorní a nepřipouštějí při své aplikaci žádné výjimky. Naproti
tomu úmluvy o lidských právech obsahují derogační klauzule umožňující státům,
aby se od jistých ustanovení za určitých situací odchýlily (viz. čl. 4 odst. 1 MPOPP,
čl. 15 EÚLP, čl. 27 AÚLP). Důvodem pro derogaci určitých lidských práv mohou
být i přírodní katastrofy, neúroda, hladomor, epidemie nemocí i teroristické útoky.
Ne každé použití ozbrojené síly vede nutně i k derogaci lidských práv. U ozbrojeného
konfliktu pak může hrát jistou roli, zda jde o konflikt vnitrostátní nebo mezinárodní.
Rozhodující bude především intenzita a úroveň organizovanosti ozbrojeného střetnutí.
Ne každý ozbrojený střet je ovšem považován za ozbrojený konflikt.
5
PICTET, J. S. (ed.):
Commentary on the Geneva Convention of 12 august 1949. Vol. I.
Geneva, 1960, s. 32.