206 / 300
204
ͷ. Úvod
Ochrana lidských práv za ozbrojených konfliktů mezinárodních i vnitrostátních se
postupně stala jednou ze základních humanitárních otázek ochrany obětí ozbrojených
konfliktů. Původně snad okrajová otázka vztahu mezinárodního práva lidských práv
(MPLP) k mezinárodnímu humanitárnímu právu (MHP) je důležitým tématem ne-
jen akademických studií, nýbrž představuje i důležitý předmět zájmu mezinárodního
společenství, mezinárodního soudnictví i jednotlivých států. Důležitost a význam me-
zinárodně právní ochrany lidských práv za ozbrojených konfliktů vzrůstá úměrně růstu
počtu a rozsahu těchto konfliktů ve světě v posledních desetiletích. Vzrůstá počet vo-
jenských intervencí různého druhu jak jednotlivých států, zejména USA tak i NATO.
Rovněž EU i nadále počítá se svými vojenskými misemi. V neposlední řadě i mírové
operace vedené nebo ještě častěji autorizované OSN se dotýkají problematiky ochrany
lidských práv za ozbrojených konfliktů. Při posuzování vztahu MHP a MPLP je nutné
vždy určit, v jakém rozsahu se použijí základní ustanovení MPLP za ozbrojených kon-
fliktů, zda aplikovatelnost nastává
ipso facto
a
de jure
nebo zda aplikace těchto norem
je diskreční záležitostí států, soudních a jiných mezinárodních orgánů. Nejedná se
přitom pouze o normy smluvního mezinárodního práva lidských práv, nýbrž i o me-
zinárodní obyčejové právo. Při zkoumání aplikovatelnosti norem MPLP je třeba řešit
i otázku jejich extrateritoriální použitelnosti, jakož i rozsah podmínek a okolností pro
jejich použití. Při posuzování všech těchto otázek vzniká i otázka aplikovatelnosti těch-
to norem
erga omnes
a jejich významu jako norem
jus cogens
(např. zákaz mučení).
Ozbrojené konflikty mají povahu konfliktů mezinárodních, vnitrostátních nebo
i „smíšených“. Je legitimní otázkou, zda existují případné rozdíly v aplikovatelnosti
MHP a MPLP v ozbrojených konfliktech mezinárodního a vnitrostátního charakteru.
Porušení MHP za ozbrojeného konfliktu bude často představovat
ipso facto
i
ipso jure
také i porušení MPLP. Většinou se MHP ve vztahu k MPLP za ozbrojeného kon-
fliktu považuje v teorii i praxi za
lex specialis
. MPLP lze pak označit za
lex generalis
.
Přitom lze klást zřejmě i otázku, zda skutečně ve všech situacích MHP představuje
lex
specialis
nebo jde spíše o dva rovnocenné a specializované útvary (odvětví) meziná-
rodního práva, které se podle okolností doplňují a vyplňují existující právní mezery
v ochraně člověka za ozbrojeného konfliktu. V budoucnu zřejmě nelze vyloučit ani
„splynutí“ (merger) a „rozvinutí“ základních norem obou historicky vzniklých odvětví
mezinárodního práva, nových budoucích úmluvách vypracovaných speciálně pro pří-
pady ozbrojených konfliktů. Ozbrojené konflikty zahrnují různé právní situace, kdy
je nutné s přihlédnutím ke konkrétnímu případu řešit otázky aplikovatelnosti MHP
a MPLP a jejich interakce. Jedná se nejen o chování všech zúčastněných stran kon-
fliktů, nýbrž i o kontrolu ovládaného území, režim okupace území, výslechy zajatců,
vyšetřování incidentů a zadržených osob, včetně jejich trestního stíhání, případně i ná-
hradu způsobených škod. Ozbrojené konflikty vyvolávají celou řadu právních otázek,
které je třeba okamžitě nebo následně v souvislosti s ozbrojeným konfliktem řešit.