7 / 100
7
Tescoma magazín |
K
de dneska najdete chov kraviček
vyrostlých na trávě a seně v kravínu
s celoročním výběhem, senné mléko,
které voní po bylinkách, a sýry jako v ho-
rách v Rakousku či ve Švýcarsku? Ačkoli
to všude bučí, bečí, i čistota je tu taková
švýcarská. K tomu starý statek opravovaný
s řemeslným citem, láskou ke dřevu a pů-
vodním materiálům, přitom vše funkční,
praktické. A taky kde dnes najdete farmáře,
který nehledí primárně na zisk, ale snaží
se myslet nejen na zítřek, ale ještě mno-
hem dál, aby vše fungovalo – aby pastviny,
pole, farma, energie, výroba tvořily uza-
vřený soběstačný řetězec, příroda netrpěla
a vše dávalo smysl.
„Můj táta vždycky říkal:
‘co nezvládnu do třiceti, to nezvládnu nikdy.’
Já jsem si to trochu prodloužil, co nezvládnu
do padesáti..., proto se na sklonku kariéry
snažím rychle vytvořit něco, v čem by děti mohly
pokračovat,“
říká s úsměvem dvaačtyřiceti-
letý podnikatel a otec tří dětí Pavel Šich.
Vaše cesta z města na venkov nevedla
rovnou do Bláta. Jak vlastně vaše
farmaření začalo?
Studoval jsem AVU, bydlel na Proseku
a chtěl jsem zdrhnout ze sídliště co nejdřív.
Byl jsem asi ve druháku, třeťáku, když jsme
objevili zbořený mlýn a začali ho postupně
opravovat. Bylo mi jasné, že když už jdu
na venkov, nechci tam dojíždět, abych sekal
sekačkou trávník, ale chci si tam na sebe
i vydělat. Začal jsem hospodařit na rybách.
Dali jsme dohromady rybník, který byl
„zaplevelený“ nálety, musel se zrenovovat,
odbahnit. Zpočátku jsem vydělával malbou,
a docela dobře, ale pak bylo jasné, že to
nestačí, a tak jsem nastoupil na stavby.
Jak na stavby? To jste uměl?
Táta byl zedník. Od třinácti mě bral
na stavby a od patnácti mne zaměstnával.
V osmnácti jsem si udělal živnosťák a měl
jsem restaurátorskou firmu, takže když
přišla revoluce, dělal jsem spoustu fasád
po Praze – například Stavovské divadlo.
Když jsem byl na AVU, tak kluci chodili
na pivo, já natáhl montérky a musel makat.
Rekonstrukci mlýna jsem si z půlky dělal
sám. Tchán je architekt, takže ten razítko-
val, ale já si to nakreslil a většinu i udělal.
Ono taky nakonec nezůstalo jen
u rybníka a u ryb. Přibyla farma...
K zemědělství jsme směřovali postupně,
nejdřív manželka začínala se dvěma ovečka-
mi, přidaly se kozy. Pak jsem objevil tenhle
areál opuštěného JZD. Sloužil jako smeti-
ště, ale řekli jsme si, že do toho půjdeme.
Postupně jsme rozběhli živočišnou výrobu,
zpočátku jsme dávali farmu dohromady ješ-
tě se společníky, pak už s manželkou sami.
Jaké to bylo pro ni?
Manželka má zemědělskou školu
a měla k tomu blízko. Nicméně když
jsem se v tom začal angažovat, zjistil
jsem, jak velký je u nás zemědělství prů-
švih. Například ve vztahu ke zvířatům.
Začali jsme se proto inspirovat v za-
hraničí, jezdit do Itálie, Rakouska, Švý-
carska, okukovat, jak to dělají tam.
Co je tak zásadně odlišné?
Nejde zdaleka tolik o okamžitý zisk,
například o nejvyšší dojivost, o kvantitu. Jde
o kvalitu i o určitou filozofii. Na naší farmě
chováme krávy s tím, že je nechci po pěti
letech zabíjet, jako se to děje v českých
kravínech. Principem českého mlékáren-
ství je hlavně užitkovost, což se rovná zabít
krávu. Pokud ji začnu cpát kukuřicí, sójou,
Na farmě Bláto
chová akademický
malíř Pavel Šich
s rodinou ovce, kozy,
krávy..., z kvalitního
senného mléka tu
vyrábí horské sýry
a věří, že štěstí je
v krásném zdravém
produktu i čisté
přírodě.