12 / 68
12
| Tescoma magazín
rozhovor
vedlo, že bych mohla zaměstnat ihned ně-
kolik lidí. Bohužel, poctivé pracanty v na-
šem kraji na stromě neutrhneš. Dnes raději
oslovím dodavatele dobrého šumavského
mléka a nad čokoládou vítězí pořádný
chleba a poctivé jogurty. To vše prodáváme
moc rádi.
V březnu 2013 přišel úspěch v Londýně. Co
způsobil?
Masakr. Totální invazi médií od USA přes
Rusko po snad všechna česká. Nechápala
jsem to. Vždyť jsem jen vařila marmeládu…
Tisíce objednávek z celého světa, trhy, vele-
trhy, festivaly i charita. Potkala jsem úžasné
lidi, kteří tvoří nemalý fanklub, a jsem jim
tuze vděčná. Taky jsem ale potkala doposud
nevídanou závist, udávání, pomluvy a tunu
špíny. To mě málem porazilo. Vlastně se
s tím potýkám dodnes a nikterak mně ne-
pomáhá heslo jednoho velkého světového
podnikatele, že v dnešní době nelze bez
závisti a nenávisti vynikat.
Je tedy něco, co byste dnes udělala jinak?
Upřímně? Nehlásila bych se znovu
do světové soutěže. Není to rouhání. Ale
to vše, co mi to dalo, nemůže vynahradit
ztrátu soukromí, klidu a osobní pohody.
Však já to léto utekla ze Šumavy na samo-
tu do Novohradek, abychom byli sami
a nemuseli lidi vůbec vidět. A bác. Za pár
měsíců mě domů začaly jezdit zájezdové
autobusy s kupujícími a návštěv bylo denně
tolik, že nebyl čas ani se jít vyčurat, natož
v klidu pracovat, žít. Jasně, mistrovství světa
a vše pak byl neopakovatelný sen, a to ne-
jen proto, že titul Nejlepší marmeláda, ani
Nejlepší výrobce se už neuděluje, ale pře-
devším z toho důvodu, že jsme si dokázali,
že sny má smysl žít… Ale dnes si cením víc
té otočky nedávno, uzavření obchodů a dis-
tribuce, a návrat do minisériové výroby.
Jak tedy vypadal váš běžný den po londýn-
ském úspěchu?
Sklizeň. Výroba. E-maily. Trhy. Rozhovory
pro média. Další soutěže. Kolotoč, který
neměl touhu zpomalit. Dvacet hodin den-
ně. K tomu řízení druhé výrobny a kavárny
na dálku. Vše letělo nahoru a já si ani neu-
vědomovala těhotenství.
A ztrátu soukromí.
Já ani do léta 2012 vlastně žádné sou-
kromí neměla, byla jsem stále v práci
v kavárně, napůl sama, pořád pekla, žádné
povinnosti mimo. Pak se objevil chlápek --
podobní žijí jen ve středověkých ságách --
a za týden jsme se odstěhovali na samotu,
začali vařit marmelády a vyrábět E-lišku.
Výsledek je… v mé knize Příběh opravdo-
vé vášně. Mám rodinu, která je mi vším
a o mnoho výše než podnikání, úspěchy
a popularita. To nejsou veličiny, které mi
pomohou vychovat z E-lišky pořádnou lesní
vílu. Tak jsme se rozhlédli, otočili a z vrcho-
lu se vrátili na zem. Na samotu.
Co bylo na té době eskalujícího úspěchu
vlastně nejlepší?
Že se tak nějak nepozorovaně… narodila
E-liška. To bylo super. Napůl na Barrandov-
ském mostě, ale v klidu a pohodě. A s ní se
narodilo rozhodnutí, že odjedeme na první
expedici. Asi bylo vše super, a je pořád,
kdyby toho někdy nebylo tak moc… Už
jsem to říkala, ztratili jsme klid a tu samotu,
naopak poznali vyčuránky, pár slečen, co
kopírují vše, co uděláme, a velkou skupinu
závistivců. A i proto bych některé kroky
klidně vrátila zpět. Možná to dnes vidím
trochu jinak, pro nás marmeládování nebyl
primárně byznys, ale malá obživa, nebylo to
podnikání, ale způsob, jak v novohradských
lesích žít po svém.
Ovlivnilo mateřství váš profesní život?
E-liška se stala součástí týmu. Ihned.