13 / 68
13
Tescoma magazín |
Blanka Milfaitová
Držitelka titulu Nejlepší
marmeláda na světě.
V roce 2012 založila malou
rodinnou manufakturu
na výrobu marmelád.
Od srpna 2013 je jako jediný
český výrobce prvopotra-
vin držitelem dvou zlatých
hvězd z prestižní meziná-
rodní soutěže Great Taste
Awards konané ve Velké
Británii. Doma převzala
odbornou certifikaci Česká
chuťovka a Dětská chuťovka
a koncem roku 2014 získala
cenu Osobnost českého Go-
odwillu. Vyšla jí kniha Příběh
opravdové vášně. Momen-
tálně ji najdete na světové
výstavě EXPO 2015.
Nebyl jí ani měsíc a vyjelo se na sklizeň le-
vandule do Provence a za další dva měsíce
na roční expedici, která začínala na Západ-
ní Sahaře. A vše šlapalo, jak má.
Dcera byla ještě maličká. Bylo to dobré
rozhodnutí cestovat po světě?
Jedno z nejlepších. Občas to bylo na hra-
ně, přeci jen jsme na vše jen dva a v Če-
chách nás zaměstnanci dost „školili“. Na-
štěstí i tam se můžeme opřít o moji pravou
ruku, Barušku. Navíc, cesta mě opravdu
hodně naučila. Ve všech ohledech.
Vařila jste marmelády z šampaňského
i exotických druhů ovoce, jaké suroviny
vám daly zabrat?
Planika ze severní Afriky byla naprosto
neznámou, ostružiník moruška v Norsku,
nebyla jsem si jistá výsledkem, zda vůbec
v lese tolik plodů najdu, jak je raritní. Ra-
dovala jsem se, když se mi podařilo vyměnit
minibanány a kaktusový med na Západní
Sahaře za rádio a propisky, abych vyzkou-
šela, jak syrový med chutná… Přiznávám
ale, že velkou výzvou bude asijské ovoce
na expedici do Číny.
Jaká místa vás nejvíc inspirovala?
Kdekoli jsme zastavili, abych pozna-
la kolegy z jiných zemí, sbírala ovoce či
vařila marmošky, čerpala jsem zkušenosti,
vzdělávala se a poznávala… Život na cestě
byl sám o sobě inspirací. Pochopila jsem,
že je možné téměř cokoli, ale že opravdový
machr na marmelády se pozná ne podle
roztodivných kombinací, ale podle nejjed-
nodušší marmošky, té jednodruhové.
Jak tu zvládne.
Z té cesty vznikla úspěšná knížka. Nicmé-
ně pokud byste měla shrnout přínos vašich
expedic do několika slov?
Objevy, poznání 45 zemí a nespočtu lidí,
nalezení sama sebe a ujištění, že rodina,
kterou nyní mám, je mi tím nejdůležitějším.
Zatímco cestujete, běží vaše kavárna
i manufaktura, nemrzí vás někdy, že to
jde i „bez vás“?
Kdyby to šlo úplně bez mojí přítomnosti,
byla bych šťastná. Ale chybí kvalitní perso-
nál. Z toho jsem paf…
Teď se pro změnu chystáte do Itálie
na Expo, nač se hlavně těšíte?
Baví mě vařit pro druhé, nevadí mi vařit
před druhými a sama prodávat naše sladké
fešáky zájemcům. Tady to mám vše pohro-
madě a ještě k tomu na vrcholu reprezen-
tace. Světová výstava je pro mě pojem, něco
jako olympiáda.
Předpokládám, že opět jedete i s dcerkou
a vaším mužem. Neomrzel vás ještě ten
kočovný život?
Jasně, jedeme jako vždy, náš malý úderný
tým. Ovšem pokud jde o expedice, pak ji-
nak než způsobem, kterým cestujeme, bych
se na odlehlé plantáže a daleké sady nedo-
stala. Člověk musí být vybavený a schopný
zůstat v místě potřebnou dobu.
Jaké máte další plány? Nač se můžeme
těšit my, zákazníci?
Po EXPO startuje moje druhá marme-
ládová expedice, tentokráte přes Sibiř
a Mongolsko do Číny, a opět kniha. Poté
dvouletá expedice z Patagonie na Aljašku
a nakonec čtvrtá napříč Afrikou. Vždy s vol-
ným pokračováním recepisného cestopisu.
K tomu na Sicílii letos zahajujeme výrobu
produktů z rajčat, bylin a další zeleniny. Je
pořád co dělat. Jen ti kvalitní lidé a potřeb-
ný čas chybí! Takže, komu se chce tvrdě
makat, ať se ozve!
Právě přichází léto, jakou vlastně má pro
vás chuť v našich krajích? A jakou, když se
rozkročíte po světě?
Moje šumavské léto, to jsou hlavně ma-
liny, rybíz, borůvky a lesní jahody. Miluju
jejich vůni, a v zahraničí mi chybí. Venku to
není o konkrétním ovoci, ale o super ovoci
v každé zemi, kudy jedu, kde právě ta laho-
da dozrává. To je úplně jiný svět než ty uni-
fikované eurounijní kusy ze supermarketu,
podtržené, zelené, dozrávající ve skladech
a na náklaďácích, nedozrálé, anonymní
vůně i chuti, prostě prázdné. Kvůli tomu se
vydáváme na expedice, abych zažila ovoce
v plné palbě.
Opravdový machr na marmelády se pozná ne podle
roztodivných kombinací, ale podle nejjednodušší
marmošky, té jednodruhové. Jak tu zvládne.“