7 / 124
5
ÚVOD: OD ZÁKAZU DISKRIMINACE K OCHRANĚ
KOLEKTIVNÍCH PRÁV
Pavel Šturma
Je poměrně známou skutečností, že mezinárodní ochrana lidských práv prošla za-
jímavým vývojem od prehistorie (od 19. století do období Společnosti národů), přes
počáteční zakotvení lidských práv v Chartě OSN (1945) a dalších instrumentech
mezinárodního práva na univerzální a regionální úrovni, až po potvrzení, rozšíření
a diferenciaci lidských práv po skončení „studené války“ (po roce 1990). Z jiného
pohledu by však tento vývoj mohl být také označen jako cesta od ochrany kolektivních
práv v systému založeném po 1. světové válce, přes příklon k individuálním právům
doplněným o zákaz diskriminace (po 2. světové válce), až po současnou syntézu, která
kombinuje převládající koncepci individuálních práv s určitým návratem k ochraně
kolektivních práv.
Jedním z příkladů kolektivních práv jsou práva národnostních menšin. Ochrana
národnostních menšin má svou prehistorii po 1. světové válce v rámci Versailleského
systému mírových smluv, který potvrdil značné územní změny, v důsledku kterých
se však na území většiny nových států významná část obyvatelstva dostala do posta-
vení národnostní menšiny. Zacházení s jednotlivci (podřízenými fyzickými a práv-
nickými osobami) bylo do té doby považováno za součást
domaine réservé
každého
státu. Zásadní průlom do tohoto chápání nepřinesly ani mírové či speciální smlouvy
uzavřené vítěznými mocnostmi s nově vzniklými státy na ochranu práv menšin. A to
i přesto, že v rámci Společnosti národů vznikl systém ke kontrole těchto závazků, který
umožňoval dokonce přijímat od minorit petice upozorňující na porušování jejich práv
a že Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti mohl ke sporným právním otázkám vydávat
posudky (
avis consultatifs
).
1
Systém ochrany menšin v době Společnosti národů ukládal závazky na základě mí-
rových smluv pouze novým státům, zatímco velmoci se jim vyhnuly. Systém se nestal
univerzálním, zůstal selektivním a od 30. let byl systematicky zneužíván zejména ex-
panzionistickou politikou Německa. To vše přispělo k tomu, že s krachem Společnosti
národů zanikl i systém ochrany menšin v Evropě. Po 2. světové válce se důraz přenesl
na ochranu práv jednotlivce a na univerzalitu lidských práv. Na tomto základě je posta-
ven systém ochrany lidských práv vytvořený v rámci OSN i Rady Evropy. I v té době
bylo uzavřeno několik bilaterálních smluv o ochraně národnostních menšin, zejm.
1
Avis consultatif du 6.4.1935, Ecoles minoritaires en Albanie, CPJI, Série A/B, No 64; Avis consultatif
du 15. 5. 1931, Accès aux écoles minoritaires allemandes en Haute-Silésie, CPJI, Série A/B, No 40; Avis
consultatif du 31. 7. 1930, Question des “communautés” gréco-bulgares, CPJI, Série B, No 17.