SLP 06 (2014)

13 / 124

11
jeden z amerických „otců zakladatelů“ George Mason (1725–1792). V článku 4 tohoto
prohlášení se výslovně stanoví, že „žádný člověk ani skupina lidí nemá právo na výluč-
né nebo zvláštní požitky nebo privilegia (výsady) odlišné od ostatní společnosti
s výjimkou práv spojených s výkonem veřejné funkce“ 6 Virginské Prohlášení práv
bylo vzorem pro Prohlášení nezávislosti USA ze dne 4. 7. 1776, americkou Listinu
práv (Bill of Rights) z roku 1789, resp. 1791, i pro francouzskou Deklaraci práv člověka
a občana z roku 1789. Jeho explicitní zákaz právních privilegií byl principem, který
tyto tři pozdější ústavní akty USA a Francie implicitně převzaly v podobě zakotvení
principu rovnosti (občanů) v právech, respektive rovnosti (občanů) před zákonem.
Pokud kdykoli později jakýkoli ústavní akt zaručoval rovnost v právech či rovnost před
zákonem, rozuměl tím vždy, samozřejmě a přednostně zákaz právních privilegií právě
ve smyslu čl. 4 virginského Prohlášení práv.
Druhým z těchto dokumentů byl brilantní předrevoluční pamflet Esej o privilegiích
(Essai sur les privilèges), 7 který napsal Emmanuel Joseph Siéyès (1748–1836), spoluautor
Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 a jedna z nejzajímavějších postav Velké
francouzské revoluce.8 Tato stručná právně-filozofická úvaha, kterou Siéyès publikoval
v bouřlivé předrevoluční Francii v listopadu roku 1788, napadá privilegia jako jeden
z hlavních patologických pilířů nenáviděného „starého režimu“. V duchu osvícenské
filozofie v něm Siéyès vysvětluje, že privilegia (píše výslovně o privilegiích šlechty
a duchovenstva) jsou nepřirozená, neboť vytvářejí kategorie lidí, kteří jsou odděleni
(vyděleni) od zbytku lidské společnosti, tj. od „třetího stavu“. Proti privilegiím klade
princip „demokratického univerzalismu“, který je „přirozeným právem společnosti,
neboť pouze on je ve shodě s rozumem“.9
Třetím dokumentem pak byla samotná Deklarace práv člověka a občana, schválená
francouzským Ústavodárným shromážděním dne 26. 8. 1789.10 Ve svém článku 1 sta-
noví obecný princip rovnosti (přesněji řečeno: rovnoprávnosti): „Lidé se rodí a zůstá-
vají svobodní a rovní v právech.“ Tento obecný princip je pak konkretizován ve třech
zvláštních principech (právech). Za prvé, v principu rovnosti všech před zákonem (člá-
nek 6 věta třetí): „Zákon musí být stejný pro všechny, ať chrání, či trestá.“ Za druhé,
v principu rovnosti v právu „občanů“ na přístup k „veškerým veřejným hodnostem,
6 V originálním znění: “… no men, or set of men, is entitled to exclusive or separate emoluments or privileges
from community, but in consideration of public services …”.
7 Kopie originálního znění je dostupná například na internetových stránkách Bibliothèque Nationale de
France (14. 11. 2013).
8 Siéyès v letech 1788-1789 napsal a publikoval ještě dva další revoluční pamflety – Co je to třetí stav?
(Qu’est-ce quo le Tiers Etat), který je nejproslulejší, a Úvahy o mocenských prostředcích, které mohou uplatnit
zástupci Francie v roce 1789 (Vues sur les moyens d’exécution dont les représentants de la France pourront
disposer en 1789) – srov. FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi (1770 – 814).
Praha: Argo, 2004, 2008, s. 78-83.
9 FURET, F.: op. cit., s. 79.
10 JIRÁSKOVÁ, V.: Dokumenty k ústavním systémům. Praha: Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum,
1996, s. 35-37.