11 / 124
9
ANTIDISKRIMINAČNÍ PRÁVO JAKO POSTMODERNÍ
RENESANCE PRÁVNÍCH PRIVILEGIÍ
ͷ
Petr Svoboda
2
ͷ. Teorie rovnosti v právech
Princip
rovnosti v právech
bývá tradičně v teorii práva vymezen jako princip, který
přikazuje, aby pozitivní objektivní právo upravovalo subjektivní práva osob pro stejné
případy stejně a pro rozdílné případy rozdílně.
3
Princip rovnosti v právech je prvkem
principu
spravedlnosti
.
4
Rozdílná subjektivní práva osob ve stejných případech nebo
stejná subjektivní práva osob v rozdílných případech mají za následek (neodůvod-
něnou) diskriminaci nebo naopak (neodůvodněnou) privilegizaci, a tudíž znamenají
nespravedlnost.
Princip rovnosti v právech nepřikazuje, aby subjektivní práva všech osob byla ob-
jektivním právem upravena stejně. Nedává však vodítka pro určení, které případy či
skupiny případů mají být objektivním právem považovány za rozdílné. A právě v tom
je jeho problém. Tento princip je totiž ve skutečnosti obsahově prázdný, a to ve dvou
vzájemně souvisejících ohledech:
Za prvé: Žádné dva (jednotlivé) případy nejsou nikdy zcela stejné, neboť se vždy
od sebe v nějakých okolnostech odlišují. Je proto nutné, aby objektivní právo stano-
vilo, které okolnosti (znaky) jednotlivých případů bude považovat pro určení jejich
shodnosti či rozdílnosti jako
podstatné
a které naopak nikoli. Potom budou za stejné
považovány ty případy, jejichž podstatné okolnosti jsou stejné, třebas se v ostatních,
nepodstatných okolnostech odlišují, a naopak za rozdílné budou považovány ty pří-
pady, jejichž podstatné okolnosti jsou rozdílné. Z hlediska principu rovnosti v prá-
vech lze podstatné okolnosti (znaky) jednotlivých případů obecně rozdělit do dvou
skupin. Jednak na ty, které se týkají vlastností osob, tj. subjektů práv. Jednak na ty,
které se vlastností osob (subjektů) netýkají. Způsob úpravy subjektivních práv osob,
při kterém objektivní právo považuje za podstatné (též) vlastnosti osob (tj. subjektů),
označuje teorie jako
distributivní
spravedlnost či rovnost. Při tomto způsobu úpravy
1
Tento článek vznikl na základě autorova ústního příspěvku na 5. semináři Výzkumného centra pro
lidská práva Univerzity Karlovy v Praze (projekt č. 204006/2012) na téma „Antidiskriminační právo
a související problémy“, který se konal dne 21. 11. 2013 na Právnické fakultě UK v Praze.
2
Autor je odborným asistentem na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty UK v Praze
a advokátem v Praze.
3
Srov. zejména: HART, H. L. A.:
Pojem práva.
Praha: Prostor, 2004, s. 160-161. BOGUSZAK, J.:
K teorii
tvorby práva (hodnoty, normy, právní principy)
. Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1348–1998. Jubilejní
sborník, Praha, 1998, s. 166-167. VEČEŘA, M.:
Spravedlnost v právu
. Brno: Masarykova univerzita,
1997, s. 23-27. ŠTURMA, P.:
K problémům spravedlnosti a rovnosti v moderní filozofii práva
. Právník
č. 12/1993, s. 1007-1014.
4
Poznatek, že rovnost je základem spravedlnosti, formuloval již Aristoteles (VEČEŘA, M.:
Spravedlnost
v právu.
Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 26).