12 / 124
10
subjektivních práv tak jde nejen o rozlišování případů, ale i o rozlišování, přesněji ře-
čeno o právní kategorizaci subjektů. Naopak způsob úpravy subjektivních práv osob,
při kterém objektivní právo jejich vlastnosti za podstatné nepovažuje, označuje teorie
jako
komutativní
spravedlnost či rovnost.
Za druhé: Právní věda není schopna objektivně určit relevantní (tj. spravedlivá)
hle-
diska
, podle kterých by pozitivní právo mělo stanovit, které okolnosti či znaky jednot-
livých případů či skupin případů jsou (či by měly být vyhodnoceny jako) podstatné
a které nikoli. Je-li vůbec možné tato hlediska objektivně nalézt, pak je to jen v po-
znatcích jiných společenských, technických nebo přírodních věd či disciplín, potaž-
mo ve sféře obecné racionality. Objektivita v určení relevantnosti („spravedlnosti“)
takových hledisek je přitom přímo úměrná exaktnosti těchto věd a jejich poznatků
a naopak – čím méně exaktní je určitá věda či disciplína (například etika či filozofie),
tím jsou její poznatky či závěry subjektivnější. Zejména z tohoto důvodu jsou hlediska
spravedlnosti chápána v různých dobách a v různých společnostech (státech) rozdílně
a bohužel zpravidla i více subjektivně než objektivně.
. Buržoazní revoluce
Moderní státy západní civilizace, které vznikly na základech osvícenské filozofie
a buržoazních revolucí, formulovaly ve svých ústavách či zákonech princip rovnosti
v právech prakticky bezvýjimečně ve smyslu rovnosti všech občanů před zákonem,
tzn. ve smyslu pozitivněprávní záruky individuálních subjektivních práv všech občanů
(lidí) v zásadě bez rozdílu. Takto chápaný princip byl pozitivním vyjádřením
zákazu
právních privilegií
. Právní privilegia neboli výsady byla naopak charakteristickým zna-
kem tradičních feudálních států a jejich stavovsky uspořádaných společností. Jednalo
se o zvláštní kolektivní subjektivní práva, která byla objektivním pozitivním právem
zaručena pro určité skupiny (kategorie) lidí, vymezené svými abstraktními subjektiv-
ními vlastnostmi (či rysy) bez zřetele ke svým individuálním schopnostem, zásluhám
či naopak objektivním faktickým znevýhodněním. Buržoazní revoluce zrušily poddan-
ství, právní privilegia a rozdělování lidí do právních kategorií (zejména stavů) a v proti-
kladu k tomu nastolily občanství a rovnost všech (občanů) před zákonem.
V tomto směru je vhodné poukázat na tři pozoruhodné dokumenty spjaté s americ-
kou a francouzskou buržoazní revolucí.
Prvním je
Prohlášení práv (Declaration of Rights)
státu Virginia ze dne 12. 6. 1776.
Jedná se vůbec o první ústavní listinu lidských práv v moderním slova smyslu na světě.
Schválil ji Konvent státu Virginia na počátku americké revoluce těsně před vyhláše-
ním nezávislosti USA, v době, kdy 2. kontinentální kongres USA vyzval své členy,
tj. 13 dosavadních anglických kolonií v Severní Americe, aby začaly přijímat své ústavy
již jako nové suverénní státy nezávislé na Velké Británii.
5
Jejím hlavním autorem byl
5
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.:
Dějiny Spojených států amerických.
5. vydání. Praha: Nakladatelství Lido-
vé noviny, 2008, s. 110-111. HOLLÄNDER, P.:
Základy všeobecné státovědy.
Praha: Všehrd, 1995, s. 135.