8 / 124
6
mezi Rakouskem a Itálií v otázce německy mluvící menšiny v JižnímTyrolsku, ale také
smlouva italsko-jugoslávská a německo-dánská.
2
Obecné instrumenty neodlišují práva menšin od individuálních práv jejich pří-
slušníků, která jsou zajištěna všem prostřednictvím zásady nediskriminace. Příkladem
substantivního zákazu diskriminace je článek 26 Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech (1966), podle kterého „všichni jsou si před zákonem rovni a mají
právo na stejnou ochranu bez jakékoli diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskrimi-
naci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu před diskriminací z jakýchkoli
důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného
přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku nebo rodu.“
3
Specifickou ochranu příslušníků menšin donedávna obsahoval jen článek 27
Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966).
4
Přes význam to-
hoto ustanovení je možné konstatovat, že toto právo stejně jako ostatní práva v Paktu
bylo koncipováno jako individuální právo, v tomto případě právo příslušníků etnické,
náboženské nebo jazykové menšiny. OSN nenavázala na praxi menšinových smluv
Společnosti národů, dodnes v jejím rámci nebyla sjednána smlouva o právech menšin.
5
Teprve na začátku 90. let minulého století se prosadil názor, že obecnou ochranu
lidských práv všech jednotlivců (spolu se zákazem diskriminace) je vhodné doplnit
a posílit instrumenty na ochranu práv určitých skupin. Na úrovni OSN byl přijat
pouze dokument
soft law
, Deklarace práv osob příslušejících k národnostním nebo et-
nickým, náboženským a jazykovým menšinám (1992).
6
Na regionální úrovni pak byly
přijaty dvě úmluvy Rady Evropy. První z nich se stala Evropská charta regionálních
a menšinových jazyků (1992).
7
Dalším a dosud nejvýznamnějším mnohostranným
právním instrumentem k menšinovým právům je Rámcová úmluva o ochraně národ-
nostních menšin (1995).
8
Problematika práv národnostních menšin je ovšem pouze jednou z oblastí, kde se
diskutuje otázka kolektivních práv, popř. speciálních práv pro určité skupiny obyvatel.
Navíc jde o oblast, která je v naší odborné literatuře již poměrně zpracovaná.
9
Existují
2
Srov. SCHEU, H.Ch.: Ochrana národnostních menšin podle mezinárodního práva, Praha: Karolinum,
1998, s. 23.
3
Viz vyhl. FMZV č. 120/1976 Sb.
4
„Ve státech, kde existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, nebude jejím příslušníkům upíráno
právo, aby spolu s ostatními příslušníky menšiny užívali své vlastní kultury, vyznávali a projevovali své
vlastní náboženství nebo používali svého vlastního jazyka.“ (vyhl. FMZV č. 120/1976 Sb.)
5
KÄLIN, W., KÜNZLI, J.: The Law of International Human Rights Protection. New York: Oxford
University Press, 2009, s. 376.
6
UN GA Resolution 47/135 (18. 12. 1992).
7
E.T.S. No. 148. Český text viz ŠTURMA, P. a kol. (ed.): Výběr smluv Rady Evropy. Praha: Prospektrum,
2011, s. 137 an.
8
Viz sdělení MZV č. 96/1998 Sb.
9
Srov. např. PETRÁŠ, R., PETRŮV, H., SCHEU, H. Ch.: Menšiny a právo v České republice, Praha:
Auditorium, 2009.