7 / 144
5
PŘEDMLUVA
Efektivita mezinárodní úpravy ochrany lidských práv závisí především na kvalitě kon-
trolního mechanismu. Jinak řečeno, „systém ochrany lidských práv je věrohodný jen
tehdy, nabízí-li jednotlivcům k obraně jejich práv účinné záruky; uznané nebo vyhlášené
práva a svobody, které nejsou garantovány, mají pouze teoretický význam.“
1
Existují přirozeně různé typy mezinárodních kontrolních mechanismů. Podle pova-
hy kontrolního orgánu můžeme rozlišovat mechanismy na administrativní a judiciál-
ní, z hlediska subjektu oprávněného k iniciování kontroly na mezistátní a individuál-
ní, popř. též kolektivní, podle způsobu kontroly a z časového hlediska na preventivní
a následné (incidenční). V praxi je u mezinárodních smluv na ochranu lidských práv
(na univerzální i regionální úrovni) nejběžnější systém zpravodajství, tj. pravidelného
předkládání a projednávání zpráv států o plnění přijatých závazků. Zajímavější jsou
ovšem mechanismy kontroly lidských práv, které se spouštějí z iniciativy jednotlivců
nebo skupin jednotlivců.
V současné době není sporu, že zákaz mučení představuje kogentní normu obec-
ného mezinárodního práva. Její porušení pak zakládá jak mezinárodní odpovědnost
státu, tak trestní odpovědnost osob (jednajících v úředním postavení), které se tohoto
zločinu dopustily. Na druhé straně však nabývá na významu prevence mučení (jakož
i dalších forem špatného zacházení, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestá-
ní). Tuto prevenci ovšem nezajišťuje obecné hmotněprávní pravidlo
juris cogentis
, ale
navazující mnohostranné smluvní úpravy.
Pro účely této publikace je právě důležité odlišení preventivních mechanismů od jiných
kontrolních mechanismů. Právě zde je symptomatický příklad postupného doplňo-
vání kontrolních mechanismů k Úmluvě proti mučení. Deset let od vstupu v platnost
Opčního protokolu (2002) k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či
ponižujícímu zacházení nebo trestání (CAT, 1984), ke kterému došlo v létě 2006, bylo
impulzem pro konferenci Výzkumného centra pro lidská práva (UNCE), uspořádanou
26. 9. 2016.
Do systému ochrany před mučením, krutým, nelidským či ponižujícím zacházením
a trestáním v rámci OSN přibyl v roce 2002 nový prvek, inspirovaný už dříve vznik-
lým Výborem pro prevenci mučení na základě Evropské úmluvy o zabránění mučení
(Rada Evropy, 1987), tj. pravidelné návštěvy. Opční protokol k Úmluvě OSN proti
mučení zřídil Podvýbor pro prevenci mučení, mezinárodní orgán pověřený provádě-
ním pravidelných návštěv v detenčních zařízeních s cílem předcházet vzniku podmínek
vedoucích k porušování lidských práv. Tím doplňuje funkce Výboru OSN proti muče-
ní, který má kompetenci k projednávání zpráv o plnění závazků (čl. 19), mezistátních
stížností (čl. 21) a individuálních stížností (čl. 22). Kromě toho OPCAT zavádí i tzv.
1
Viz SUDRE, Frédéric.
Mezinárodní a evropské právo lidských práv
, překlad 2. franc. vydání, MU, Brno,
1997, s. 14.