84 / 144
82
mi biologickými potřebami jako je doprovázení pacienta na toaletu, které je nesmírně
významné pro udržení pacientovy sebeúcty a důstojnosti. CPT také doporučuje, aby
ke znehybnění pacienta nedocházelo na dohled ostatním pacientům. Pouze třetí doporu-
čení, podle kterého má být pacientovi vysvětlen důvod použití omezovacího prostředku
po ukončení omezení, se shoduje s úpravou zákona o zdravotních službách. CPT vyzývá
k plné realizaci uvedených zásad v psychiatrických léčebnách v České republice.
S nedostatečným dohledem nad pacientem omezeným na pohybu je spojen pří-
pad
Bureš v. Česká republika
, ve kterém
Evropský soud pro lidská práva
(dále jen
„
ESLP
“) vydal rozsudek dne 18. 10. 2012.
58
V únoru roku 2007 se dvaadvacetiletý
Lukáš Bureš nechtěně předávkoval léky, které užíval na své psychiatrické onemoc-
nění. Když vyšel na ulici zpola neoblečen, upoutal pozornost policejní hlídky, která
se domnívala, že se jedná o uživatele drog. Pan Bureš byl předán do psychiatrického
zařízení, odkud byl následně odeslán na záchytnou stanici tohoto zařízení. Zde byl
znehybněn kurty a několik hodin ponechán bez kontroly. V důsledku příliš těsného
utažení ochranných pásů Lukáš Bureš utrpěl těžkou parézu levé paže a střední až těž-
kou parézu pravé paže. Následky těchto zranění budou dlouhodobé, byť pravděpo-
dobně nikoliv trvalé. Kromě psychického utrpení v době omezení kurty byl pan Bureš
traumatizován svými zraněními a to tím více, že hraje na violoncello, přičemž zranění
jej ve hře omezila. Pan Bureš následně podal trestní oznámení, avšak státní zástupce
rozhodl o zastavení řízení. Krajským soudem byla rovněž zamítnuta Burešova žaloba
na ochranu osobnosti.
ESLP v daném způsobu použití omezovacího prostředku i ve skutečnosti, že případ
nebyl dostatečně prošetřen, spatřuje porušení hmotněprávní i procesní složky čl. 3
Evropské úmluvy o lidských právech. V následujícím přiblížení rozsudku se zaměříme
na hmotněprávní aspekty věci.
Opatření, které je z léčebného hlediska nutné, nelze dle ESLP považovat za nelidské
či ponižující. Pro posouzení nezbytnosti opatření v konkrétní situaci je přitom třeba
vycházet ze zavedených zásad medicíny. Použití fyzické síly proti osobám zbaveným
svobody, které není nezbytně nutné v důsledku jejich vlastního chování, však snižuje
lidskou důstojnost a je porušením čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Posouzení
určitého zacházení záleží na všech okolnostech případu, tedy mj. také na délce trvání
zacházení, jeho následcích, účelu, záměru a motivaci původce zacházení a jeho kon-
textu a v některých případech také na pohlaví, věku a zdravotním stavu oběti. ESLP
ve své judikatuře uznává zvláštní zranitelnost duševně nemocných osob, kterou je ne-
zbytné vzít v úvahu při posuzování zacházení.
Použití kurtů podle názoru ESLP může být v případě agresivního chování intoxi-
kovaného jedince nezbytné, avšak jedině tehdy, je-li nutné ve světle okolností, délka
použití není nepřiměřená a jsou pravidelně prováděny kontroly stavu znehybněné oso-
by. Obecněji je použití omezovacích prostředků závažným opatřením, které musí být
58
ESLP,
Bureš v. Česká republika,
č. 37679/08, rozsudek ze dne 18. 10. 2012