11 / 220
9
ký hnutí či cizí státy a mezinárodní organizace. Nakonec se výčet právnických osob,
na které se zTOPO nevztahuje, ustálil na Českou republiku a územní samosprávné
celky při výkonu veřejné moci. V důvodové zprávě k ustanovení § 6 zTOPO se dále
uvádí, že se „
nepředpokládá trestní odpovědnost cizích států
neboť princip suverenity státu tento postup neumožňuje. Takové případy jsou řešeny v in-
tencích mezinárodního práva. Z obdobného důvodu jsou z trestní odpovědnosti vyloučeny
mezinárodní organizace veřejného práva. Trestní stíhání jiných států a mezinárodních or-
ganizací veřejného práva (vládních mezinárodních organizací) je vyloučeno z povahy věci,
neboť požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva, což je důvod nepřípustnosti
trestního stíhání.“
Legitimní otázkou je, zdali by negativním způsobem neměly být
vymezeny právě alespoň cizí státy a mezinárodní organizace,
2
když už zákonodárce
rezignoval na vynětí některých dalších právnických osob, což při ukládání sankcí může
činit potíže, jak je uvedeno dále v textu.
3. Rozsah kriminalizace trestní odpovědnosti právnických osob (§ 7 zTOPO)
Jednou ze základních otázek, které se v souvislosti s problémem trestní odpovědnosti
právnických osob diskutují, jsou různé koncepce její kriminalizace, tedy skutečnosti,
v jakém rozsahu mají být právnické osoby odpovědné za trestné činy. Obecně lze roz-
sah kriminalizace rozdělit do několika kategorií, kdy dle zvolené koncepce je právnická
osoba odpovědná za:
a) všechny trestné činy
b) všechny trestné činy, u kterých to povaha skutkové podstaty připouští
c) vypočtené trestné činy, ať už v trestním zákoně, či zvláštních zákonech
d) vypočtené trestné činy, pokud potřeba postihu vyplývá z mezinárodních smluv
či evropských předpisů
e) vypočtené trestné činy s modifikací některých skutkových podstat.
V případě zvolené konstrukce, podle které je právnická osoba odpovědná za všechny
trestné činy, lze za stěžejní výhodu považovat, že se při výčtu trestných činů žádný trest-
ný čin neopomene. Při budoucích změnách cestou novelizací pak není třeba přísluš-
ná ustanovení vypočítávající trestné činy měnit a upravovat. Jelínek správně považuje
za klad této varianty skutečnost, že takto zvolená trestní odpovědnost právnických
osob je ucelené povahy a shodná s trestní odpovědností fyzických osob.
3
Pokud však zákonodárce volí variantu trestní odpovědnosti právnických osob
za všechny trestné činy, je právnická osoba dle zákona odpovědná i za činy, kterých
se z povahy její formy nemůže dopustit (může se jednat např. o trestný čin dvojího
manželství [§ 194 TZ], soulože mezi příbuznými [§ 188 TZ] apod.). Za negativum se
obecně považuje také to, že v případě takto zvoleného modelu dojde k oslabení právní
2
Srov. ustanovení § 83a odst. 2 a § 83b odst. 2 slovenského trestného zákona, který neumožňuje uložení
ochranného opatření zabavení peněžité částky a zabavení majetku Evropské unie, orgánu cizího státu
a mezinárodní organizaci veřejného práva.
3
Jelínek, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 48.