17 / 220
15
předpisy, každé své rozhodnutí promysleli a byli více obezřetní ve svém konání směrem
k zaměstnancům.
a. Přičitatelnost jednání orgánu právnické osoby právnické osobě
ZTOPO, interpretujeme-li ustanovení § 8 odst. 1 a 2, uvádí, že trestný čin spácha-
ný orgánem právnické osoby jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti
se právnické osobě přičte. Nedává tak právnické osobě možnost liberace v případě
zřejmého excesu např. advokáta zastupujícího právnickou osobu na základě mandát-
ní smlouvy. Jedná se tak o automatickou presumpci viny. Musíme si položit otázku,
zdali je tato úprava vhodnou a žádanou. Zcela jistě lze souhlasit s konstatováním, že
žádoucím efektem trestní odpovědnosti právnických osob je, aby se trestní postih vzta-
hoval pouze na právnickou osobu, jež spáchala trestný čin, aby se ukládaná sankce
nedotýkala práv třetích osob, která byla nabyta v dobré víře, a aby byl zabezpečený co
nejmenší dopad na zaměstnance nebo věřitele právnické osoby. Zároveň sleduje, aby ne-
byla ukládána sankce znemožňující nebo výrazně ztěžující uplatnění práva poškozeného
na náhradu škody způsobené trestným činem.
11
ZTOPO v ustanovení § 8 odst. 3 stanoví, že trestní odpovědnosti právnické osoby
nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvede-
ným v zákoně. Pokud právnická osoba neučinila dostatečná opatření směřující k pre-
venci a odhalování protiprávních jednání, případně k identifikaci konkrétních pacha-
telů, je na místě, že by za tento nedostatek měla nést odpovědnost. Ostatně důvodem,
jenž provázel vznik zTOPO, a který podporoval jeho přijetí, byla právě absence mož-
nosti potrestat osobu konkrétního viníka. Právnická osoba by měla nést odpovědnost
i v případě dekoncentrace jednotlivých „střípků“ odpovědnosti na různých úrovních
řízení, kdy až výsledný celek jednání má charakter jednání v rozporu s normami trest-
ního práva. V okamžiku, kdy orgán činný v trestním řízení usvědčí konkrétní fyzic-
kou osobu ze spáchání trestného činu, který lze zároveň přičíst právnické osobě, a to
v případech kdy právnická osoba ve svém předcházení trestné činnosti a uplatňování
kontrolních mechanismů nic nepodcenila, je ke zvážení, zdali je vhodné právnické
osobě přičítat takové jednání bez dalšího ve smyslu trestního práva. Tím samozřejmě
nezpochybňuji odpovědnost dle norem práva správního a občanského.
Důvodová zpráva zTOPO tvrdí, že konstrukce trestní odpovědnosti právnických
osob „se od odpovědnosti za výsledek odlišuje, neboť jejím předpokladem je jednak
naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jednak deficit v kontrolní či řídící
rovině právnické osoby, a to buď ve formě zaviněného spáchání trestného činu osobami
v řídícím či kontrolním postavení, nebo ve formě zaviněného nedostatečného dohle-
du, kontroly či organizace.“ Na základě výše naznačených argumentů se domnívám,
že s takovým odůvodněním není možné souhlasit, neboť mohou nastat okolnosti, kdy
deficit v kontrolní či řídící rovině, ve smyslu vyjádřeném v důvodové zprávě, často-
11
Kocina, J.: Trestní odpovědnost právnických osob a práva třetích osob. In: ACTA UNIVERSITATIS
BRUNENSIS IURIDICA No 337. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1730.