23 / 220
21
Dle ustanovení § 26 zTOPO lze právnické osobě uložit ochranné opatření zabrání
věci nebo jiné majetkové hodnoty. Je však k úvaze zdali úprava v ustanovení § 26
zTOPO zbytečně nedubluje úpravu uvedenu v ustanoveních § 101 až § 104 trestního
zákoníku. Úprava v zTOPO nepřináší oproti ustanovení trestního zákoníku žádný
rozdíl a vzhledem ke skutečnosti, že dle ustanovení § 1 odst. 2 zTOPO se trestní záko-
ník užije jako subsidiární předpis, lze se domnívat, že zvláštní úprava v tomto případě
není nutná. Podle mého názoru by byla plně dostačující úprava na základě ustanovení
§ 15 odst. 2 a odst. 3 zTOPO.
ZTOPO stanoví pro uložení trestu zrušení právnické osoby (§ 16 odst. 2 zTOPO),
trestu propadnutí majetku (§ 17 odst. 4 zTOPO) a trestu zákazu činnosti (§ 20 odst. 4
zTOPO) povinnost vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho
uložení, je-li právnickou osobou banka, resp. zahraniční banka, jejíž pobočka vyko-
nává činnost na území České republiky na základě bankovní licence udělené Českou
národní bankou nebo na základě principu jednotné licence podle jiného právního
předpisu. Domnívám se, že při rozhodnutí o zajišťovacím opatření podle ustanovení
§ 33 odst. 1 zTOPO nepostačuje „přihlédnutí k důsledkům, které může mít uložení
zajišťovacího opatření na třetí osoby“. V ustanoveních upravujících zajišťovací opatře-
ní by se mělo v souvislosti s dočasným pozastavením výkonu činnosti nebo omezení
nakládání s majetkem právnické osoby jednoznačně stanovit, že toto zajišťovací opat-
ření nelze uložit, pokud „právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která
má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu
nebo bezpečnost“. Stejně jako v případě uložení trestu by mělo rozhodnutí o dočas-
ném pozastavení předmětu činnosti právnické osoby nebo uložení omezení nakládání
s majetkem právnické osoby předcházet vyjádření České národní banky k možnostem
a důsledkům uložení zajišťovacího opatření.
6. Další nedostatky zTOPO
Příspěvek si kladl za cíl alespoň základním způsobem rozvinout úvahy o základních
stavebních kamenech zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti
nim s upozorněním na některé nedostatky k nim se vztahující. Je zřejmé, že nedostatky
uvedené a naznačené v předchozím textu nejsou jediné, za další lze uvést např.:
1) ustanovení § 1 odst. 2 zTOPO stanovící subsidiaritu trestního zákoníku a trest-
ního řádu, přičemž se dá předpokládat, že správný výklad může při praktické
aplikaci působit problémy a bude tak na orgánech činných v trestním řízení, jak
si s aplikací subsidiárních ustanovení poradí;
2) konstrukci a aplikaci ustanovení § 10 odst. 1 zTOPO;
3) aplikační problémy vztahu trestního a správního řízení;
4) překrývání se skutkových podstat trestných činů a správních deliktů;
5) zohlednění uložení nucené správy nebo nápravného opatření pro uložení tres-
tu právnické osobě podle zTOPO (§ 28 odst. 1 zTOPO);