18 / 220
16
krát nenastane. Můžeme však připustit, že kladení zvýšených nároků přičitatelnosti
stran jednání statutárních či kontrolních orgánů je legitimní, avšak za předpokladu,
že právnická osoba obstojí v testu předcházení trestné činnosti a testu uplatňování
kontrolních mechanismů, lze mít stávající znění institutu přičitatelnosti trestného činu
právnické osobě v zTOPO za příliš přísné.
b. Přičitatelnost jednání zaměstnance právnické osobě
Jedním z hlavních účelů trestního práva je předcházet páchání trestné činnosti.
V textu výše je uvedeno, za jakých podmínek se přičte právnické osobě jednání její-
ho zaměstnance. Právnická osoba je dle zTOPO odpovědná za jednání zaměstnance,
pokud ten jednal na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické
osoby, nebo pokud právnická osoba neprovedla či zanedbala opatření, která po ní měla
provést podle jiného právního předpisu nebo která po ní lze spravedlivě požadovat,
anebo neprovedla řádnou kontrolu nad činnosti zaměstnanců, nebo neučinila nezbyt-
ná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. V bodě
absence provedení či zanedbání opatření, kontroly nad činností zaměstnanců a opat-
ření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu lze spatřovat
možná trochu podceňovaný, ale velice významný preventivní prvek zTOPO, neboť
nutí právnické osoby konat tak, aby předcházely páchání trestné činnosti. Zákon tak
klade na právnickou osobu určité nároky, aby vypracovávala preventivní programy,
školila své zaměstnance, vykonávala důslednou kontrolu, posílila kontrolní mecha-
nismy a nastavila parametry vedoucí k zamezení nebo odvrácení následků trestného
činu. Důležité však je, aby se jednalo nejen o verbální prohlášení a formální kroky,
ale o skutečné provádění výše nastíněných opatření. Angličan J. Gobert konstatuje,
že právnické osoby musí prokázat učinění všech příslušných kroků. V tomto případě
jim pak protiprávní jednání nelze přičítat. Právnická osoba v žádném případě nesmí
mít nastavenu politiku umožňující páchání trestné činnosti a tolerující nezákonnost.
12
Zároveň právnická osoba musí být schopna prokázat, že učinila veškerou „
due diligen-
ce
“. Dále musí být schopna unést důkazní břemeno, jinak řečeno prokázát, že učinila
veškerá nezbytná opatření, čímž vyvrátí obžalobu nad vší pochybnost. V anglickém
právu je v tomto směru průlomový rozsudek „Tesco Supermarkets Ltd v. Nattrass“
(1972), kdy britská horní sněmovna rozhodla, za jakých okolností se právnická osoba
může vyhnout trestní odpovědnosti za jednání svých manažerů, a to právě při užití
obrany „
due diligence
“. Došla k závěru, že při individuálním selhání zaměstnance ne-
může být právnická osoba odpovědná, pokud učinila vše, co po ní bylo požadováno.
13
Tento princip se objevuje i v zTOPO, kdy právnická osoba neodpovídá za individuální
selhání a exces zaměstnance za splnění všech výše uvedených kroků a postupů. Trestně
odpovědnou je pak pouze fyzická osoba, která spáchala trestný čin.
12
Gobert, J., Punch, M.: Rethinking Corporate Crime. Cambridge: Cambridge University Press, 2003,
s. 204-208.
13
Gobert, J., Punch, M.: Rethinking Corporate Crime. Cambridge: Cambridge University Press, 2003, s. 100.