19 / 220
17
Lze shrnout, že preventivní prvek zákona je možno považovat za chvályhodný po-
čin zákonodárce. Značně problematickým se však jeví v českém trestním právu právě
fakt, že zákon de facto přenáší důkazní břemeno, zdali právnická osoba konala tak, jak
měla, a zdali se nedopustila nedostatků v rámci kontroly činnosti zaměstnanců, právě
na právnickou osobu, což může kolidovat se zásadou presumpce neviny a zásadou in
dubio pro reo. Jedná se tak o princip v trestním právu nevídaný.
V ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) zTOPO je upraveno přičítání trestného činu
právnické osobě mimo jiné z důvodu, že orgány právnické osoby neprovedly taková
opatření, která po nich lze spravedlivě požadovat, přičemž následuje demonstrativní
výčet těchto opatření, kterými jsou
neprovedení povinné nebo potřebné kontroly nad
činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinění nezbytných
opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu
. Je třeba říci, že
zákonodárce v tomto případě nesystematicky zakotvuje sousloví „spravedlivého poža-
davku“ do norem trestního práva, které tento pojem dosud vůbec neznaly. Obrat „lze
spravedlivě požadovat“ náleží spíše do soukromoprávní terminologie. Zároveň mů-
žeme konstatovat, že zákonodárce v důvodově zprávě ani Ministerstvo spravedlnosti
nepřiblížilo tento pojem, kdy tak nelze spravedlivě očekávat, co tento neurčitý právní
pojem znamená.
14
5. Sankcionování trestní odpovědnosti právnických osob (§ 14 – § 23 zTOPO)
Učení o pojmu a zejména účelu trestu je jedním ze základních stavebních kamenů
každé učebnice trestního práva. Teorie o trestu (jako zákonem stanoveném právním
následku za určité protiprávní jednání) a jeho účelu, které literatura
15
zmiňuje v sou-
vislosti s trestáním fyzických osob, se však nedají ve velké míře použít na sankciono-
vání právnických osob. Gobert v této souvislosti uznává, že „v trestním právu existují
teorie trestu, pokud jde o trestnou činnost fyzických osob.“ Ptá se ale, zdali tyto teorie
lze uplatňovat i na osoby právnické, a dochází k závěru, že „ v některých případech
méně či více vhodně, ale zdá se, že celkově hrají důležitější roli než u osob fyzických.“
16
První, ihned patrnou diferenciací je rozdíl v legislativním jazyku. Zatímco fyzické
osoby „jsou trestány“, tak právnické osoby jsou „sankcionovány“. ZTOPO se tohoto
užívaného dělení nedrží a v souvislosti se sankcionováním trestní odpovědnosti práv-
nických osob užívá slovo „trest“. Hlavním bodem, který je stran sankcionování deliktní
odpovědnosti právnických osob potřeba vyřešit, je otázka, nakolik může trestní právo
14
Srov. k tomuto úpravu ve Spojeném království, kde Bribery Act z roku 2010 trestá právnickou osobu
v případě neschopnosti zabránit korupci. Právnická osoba není odpovědná v případě, že prokáže, že
zavedla adekvátní procedury předcházení korupčního jednání svých zaměstnanců. Ministerstvo sprave-
dlnosti pak musí vydat Příručku pro právnické osoby týkající se předcházení korupce (Guidance about
commercial organsiations preventing bribery).
15
Např. Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010,
s. 347 an. či Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydá-
ní. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, 37 an.
16
Gobert, J., Punch, M.: Rethinking Corporate Crime. Cambridge: Cambridge University Press, 2003, s. 217.