29 / 220
27
ní skutkovou podstatu trestného činu, s normami v obecné části trestního zákoníku,
upravujícími institut účastenství, se vytváří
nová tzv. účastenská skutková podstata.
Tato
skutková podstata umožňuje adekvátním způsobem postihnout a rozlišit jednání, je-
jichž výsledkem je spáchání trestného činu.
Naše právní úprava představuje dualistický systém založený na teorii akcesority. Naše
doktrína hovoří v souvislosti s účastenstvím o zásadě akcesority a zásadě osamostatnění
účastenství jako jejím protikladu. Ve skutečnosti však jde o to, do jaké míry se kte-
rá z těchto „zásad“ uplatňuje. Ve vyspělých evropských legislativách v současné době
dominuje z hlediska kvalitativního tzv.
akcesorita limitovaná
, pro kterou z hlediska
trestnosti jednání účastníka stačí, aby čin hlavního pachatele byl protiprávní. Naproti
tomu česká úprava je postavena na tzv.
přísné (extrémní) akcesoritě
, kdy se kromě pro-
tiprávnosti vyžaduje i trestní odpovědnost a vina pachatele. Tato koncepce však bývá
v zahraniční literatuře kritizována.
30
Vyčerpávajícím způsobem popisuje nedostatky
české právní úpravy založené na takto přísné akcesoritě Říha, který poukazuje na stejně
závažné případy, které jsou hodnoceny rozdílně, a na tzv. odpovědnost za náhodu.
31
Rovněž hodnocení pokusu některé z forem účastenství jako přípravy k trestnému činu
považujeme za nesprávné, neboť se směšují dvě hlediska, která spolu primárně ne-
souvisí: hledisko (míry) účastenství na spáchání trestného činu a hledisko vývojového
stadia trestného činu.
32
Z těchto důvodů se někteří autoři domnívají, že by koncepce
přísné akcesority měla být opuštěna ve prospěch zásady osamostatnění účastenství.
33
V této kapitole jsme zmínili kritiku celkové koncepce institutu účastenství v užším
smyslu. V kapitole následující se budeme naopak snažit poukázat zejména na ty pro-
blémy, které lze podle našeho názoru řešit i bez celkové změny systému účastenství,
a to prostřednictvím dílčích novelizací.
4. Účastenství a jeho jednotlivé formy
Účastenstvím se podle platného trestního zákoníku rozumí úmyslné jednání, spo-
čívající v pomoci nebo návodu ke spáchání trestného činu nebo jeho zorganizování.
Účastenství podle českého práva je možné pouze na dokonaném trestném činu nebo
jeho pokusu (§ 24 odst. 1 tr. zák.).
4.1 Pomoc
Důvodem, proč trestat pomoc k trestnému činu, je zpravidla skutečnost, že nebýt
pomoci, nedošlo by ke spáchání trestného činu např. v místě, čase a způsobem, ja-
kým se stalo (
usnadnění
trestného činu např. radou). Pomoc však může mít ve vztahu
30
Mantovani, F.
Diritto penale. Parte generale.
Settima edizione. Padova: CEDAM, 2011, p. 513.
31
Srov. Jelínek, J. a kol.
Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část.
2. vydání. Praha: Leges, 2010,
str. 312-320.
32
Srov. např. Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D.
Systém českého trestního práva. Část II. Základy trestní odpo-
vědnosti.
Praha: Novatrix, 2009, str. 392 a 393.
33
Např. Kratochvíl, V. Zásada osamostatnění účastenství: argumenty „pro“ a „proti“.
Právní praxe.
1996,
č. 8-9, str. 530-540.