31 / 220
29
(blíže k návodu viz níže). Podle platného trestního zákoníku by takové jednání bylo
pro případ přečinu a zločinu dokonce beztrestné a trestné by bylo jako příprava pouze
v případě takového zvlášť závažného zločinu, u nějž to stanoví trestní zákoník ve zvláštní
části. Ačkoli utvrzení v předsevzetí je tradiční součástí demonstrativního výčtu jednání
pomocníka v trestněprávních předpisech na našem území,
38
jsme toho názoru, že by
toto jednání mělo být z výčtu odstraněno.
4.2 Návod
Trestně-politický důvod postihování návodu ke spáchání trestného činu je poměrně
zřejmý. Bez návodu by totiž vůbec nedošlo ke spáchání trestného činu. Návod, jak jej
chápe současný český trestní zákoník, představuje ve vztahu k trestnému činu
condicio
sine qua non.
Půjde zpravidla o jednání závažnější, než v případě pomoci k trestnému
činu.
Současný trestní zákoník definuje návodce jako osobu, která v jiném vzbudí rozhod-
nutí spáchat trestný čin. Došlo tak sice k odstranění tautologického vymezení návodu,
které obsahoval starý trestní kodex, podle nějž návodcem je osoba, jež jiného navedla
ke spáchání trestného činu [§ 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb.], avšak došlo
pravděpodobně také k zúžení institutu návodce, neboť podle současného znění nelze
jistě pod něj podřadit osobu, která v jiném vzbudila rozhodnutí spáchat trestný čin,
ačkoli jej zamýšlela pouze utvrdit v jeho rozhodnutí.
39
I v tomto případě tedy platí
omnis definitio periculosa: parum est enim, ub non subverti possit.
40
Návod podle české-
ho trestního zákoníku postihuje pouze jednu ze dvou forem psychického účastenství,
která směřuje k vyvolání úmyslu (záměru) spáchat trestný čin v jiné osobě.
41
De lege fe-
renda
navrhujeme nahradit slovo „vzbudil“ širším termínem „podnítil“, a to i přesto, že
současný trestní zákoník zná trestný čin podněcování k trestnému činu (§ 364 tr. zák.).
Konkrétní formy návodu český zákonodárce, na rozdíl od forem pomoci ke spáchá-
ní trestného činu, neuvádí, což je ovšem obvyklé i v zahraničních právních úpravách.
V praxi se může jednat o rozkaz, pohrůžku, přemlouvání, poučení, radu, sázku, ujed-
náním za finanční odměnu apod.
Podle názoru české doktríny je návodcem i objednatel trestného činu (jde např. o pří-
pady nájemných vražd).
42
Návodem, který s objednatelstvím těsně souvisí, může být
i poptávka po provedení činu nebo nabídka jeho provedení.
43
O objednateli vedle
38
Srov. např. § 34 tzv. úřednické osnovy trestního zákona z roku 1937, § 7 odst. 2 zákona č. 86/1950 Sb.,
trestní zákon, nebo § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
39
K tomuto případu viz kap. 4.1.
40
Původcem definice je pravděpodobně římský právník Iavolenus. Srov. Kincl, J.
Dicta et regulae iuris aneb
právnické mudrosloví latinské.
Praha: Univerzita Karlova, 1990, str. 190.
41
K psychickému (morálnímu) účastenství více viz kap. 2.
42
Viz např. Šámal, P. a kol.
Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1 – 139). Komentář.
2. vydání. Praha: C.H. Beck,
str. 348.
43
Jelínek, J. a kol.
Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou.
3. vydání. Praha: Leges, 2012,
str. 50.