32 / 220
30
návodce hovoří výslovně slovenský trestní zákoník, podle kterého jde o osobu, která
jiného o spáchání trestného činu požádá [srov. § 21 odst. 1 písm. c)]. Podle literatury
půjde zpravidla o toho, kdo si trestný čin objedná u pachatele za úplatu.
44
Závažnost
jednání objednatele podle slovenské definice však může být velmi různá, neboť jako
objednatel bude postihován jak „pouhý“ žadatel, tak ten, kdo za vykonání trestného
činu zaplatí. V jiných právních řádech spadá objednatel do kategorie „návodce“, ne-
boť vykonavatel je sice často již předem rozhodnut, že trestný čin za úplatu spáchá,
avšak nikoli trestný čin konkrétní (není specifikován předmět útoku a nemusí být
specifikován ani konkrétní druh trestného činu). Úmysl spáchat konkrétní trestný čin
v něm vzbudí až návodce. Vzhledem k tomu, že objednatel bez pochybností spadá pod
kategorii návodce, považujeme zavedení výslovné definice objednatele jako samostatné
formy účastenství do českého práva za nadbytečné s tím, že nedokonalá formulace by
mohla být z hlediska praktického matoucí a mohla by v praxi působit obtíže.
45
4.2.1 Agent provokatér
Návodu se týká i problematika agenta provokatéra. Z pohledu kriminálně-politic-
kého by použití agenta provokatéra mohlo mít svůj význam v boji s trestnou činností,
jejíž latence je způsobena specifickou povahou takové činnosti. Půjde např. o drogovou
kriminalitu, obchodování s lidmi, korupční jednání a praní peněz (u nás tzv. legalizace
výnosů z trestné činnosti).
Agenta provokatéra je nutno považovat za návodce, který se však od klasického ná-
vodce liší tím, že celou svou činnost uskutečňuje proto, aby odhalil a usvědčil pacha-
tele trestného činu. Cílem jednání agenta provokatéra
ipso facto
nemůže být v zásadě
dokonání trestného činu, což ale nevylučuje např.
dolus eventualis
k takovému výsled-
ku. O agentu mluvíme proto, že osoba vyprovokovaná neví o tom, že provokatér jedná
primárně se specifickým úmyslem odhalit a usvědčit pachatele trestného činu.
V české doktríně tradičně převažoval názor, že agent provokatér je odpovědný jako
návodce.
46
Průšák a Miřička vylučovali zánik trestní odpovědnosti v důsledku dobro-
volného upuštění od pokusu. Naproti tomu Kallab považoval situaci, kdy agent na-
strojí věc tak, aby nenastal škodlivý výsledek, za stejnou jako v případě dobrovolného
ustoupení od pokusu.
47
Agent provokatér byl při zdárném provedení svého úmyslu
v jeho pojetí beztrestný. Jak uvádí Prušák, v tehdejší rakouské literatuře převažovalo
44
Viz např. Ivor, J. a kol.
Trestné právo hmotné. Všeobecná část.
Bratislava: Iura edition, 2006, str. 271;
Samaš, O., Stiffel, H., Toman, P.
Trestný zákon. Stručný komentár.
2. vydání. Bratislava: Iura edition,
2010, str. 62; nebo Mašl´anyová, D. a kol.
Trestné právo hmotné.
Plzeň: Aleš Čeněk, 2011, str. 126.
45
Ke kritice zavedení objednatele, jako jednoho z typů účastníků na trestném činu, srov. Kratochvíl, V.
Rekodifikace trestního práva hmotného v České republice a Slovenské republice (komparace vybraných
institutů obecné části, základů trestní odpovědnosti).
Justičná revue
. 2004, č. 10, str. 997.
46
Prušák, J.
Rakouské právo trestní. Díl všeobecný.
Praha: VŠEHRD, 1912, s. 132; Miřička, A.
Trestní právo
hmotné. Část obecná i zvláštní.
Praha: VŠEHRD, 1934, s. 94; Solnař, V.
Základy trestní odpovědnosti,
Praha: Academia, 1972, s. 309.
47
Kallab, J.
Trestní právo hmotné (část obecná i zvláštní).
Praha: Melantrich, 1935, s. 72.