12 / 220
10
jistoty, neboť především v počátcích aplikace by orgány v činné v trestním řízení mu-
sely u každého individuálního případu zvažovat, zda se právnická osoba trestného činu
dopustit mohla, či nemohla. K oslabení právní jistoty a rozporu se zásadou „nullum
crimen sine lege“ zejména v počátcích aplikace dojde přirozeně také v případě, kdy je
právnická osoba trestně odpovědná za všechny trestné činy, jejichž povaha to připouš-
tí.
4
Vantuch
5
toto za překážku nepovažuje, neboť možné problémy s takovouto aplikací
lze řešit judikaturou. Za nepraktické a nadbytečné považuje stanovení výčtu trestných
činů, za které je právnická osoba odpovědná Král.
6
ZTOPO se přiklonil k variantě taxativně vypočtených trestných činů. V ustanove-
ní § 7 zTOPO je uveden výčet 79 trestných činů, kterých se právnická osoba může
dopustit, přičemž tento katalog je omezen pouze na ty trestné činy, u nichž zavedení
deliktní odpovědnosti právnických osob požadují mezinárodní dokumenty a předpisy
Evropské unie, rozšířen ještě o daňové delikty. Podporu tohoto řešení lze nalézt i v lite-
ratuře.
7
ZTOPO při projednávání v meziresortním připomínkovém řízení obsahoval
též další variantu, která za trestné činy pro účely zTOPO stanovila zločiny nebo přeči-
ny uvedené v trestním zákoníku, není-li jejich spáchání právnickou osobou vyloučeno
její povahou.
Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim z roku 2004
obsahoval přes 130 trestných činů, za které právnická osoba měla být odpovědná.
Obsáhlý výčet trestných činů však byl jedním z hlavních důvodů, proč byl tehdejší
návrh zamítnut v Poslanecké sněmovně již v prvním čtení. Pokud se zákonodárce při-
klonil k variantě taxativního výčtu trestných činů, za které je právnická osoba trestně
odpovědná, tak právě správný výběr těchto trestných činů je zcela zásadní otázkou
pro možnost praktického užití zákona. Jinak řečeno zTOPO musí obsahovat takový
katalog trestných činů, u nichž si lze protiprávní jednání právnické osoby skutečně
reálně představit. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob se, jak je uvedeno
výše, vyjma daňových deliktů striktně drží pouze těch trestných činů, které vyplývají
z mezinárodních smluv a předpisů Evropské unie. Je však nutno konstatovat, že se
v zTOPO se tak nacházejí trestné činy, u nichž je celkem obtížné si takové jednání
v rozporu s normami trestního práva u právnických osob představit (např. trestný čin
sexuálního nátlaku podle § 186 TZ či trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 TZ),
a neobsahuje celou řadu trestných činů, u nichž trestní odpovědnost právnických osob
připadá v úvahu. Lze mezi ně zařadit následující trestné činy:
4
Tamtéž.
5
Vantuch, P.: K návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. In: Trestní právo. Praha:
C.H. Beck, č. 10, 2003, s. 3.
6
Král, V.: K trestní odpovědnosti právnických osob – východiska, obsah a systematika zákonné úpravy. In:
Trestněprávní revue. Praha: C. H. Beck, č. 8, 2002, s. 222 an.
7
Srov. např. Musil, J., Prášková, H., Faldyna F.: Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege
ferenda. In: Trestní právo. Praha: C. H. Beck, č. 3, 2001, s. 13.