119 / 220
117
spojené s celou řadou právních institutů, z nichž některé už byly výše zmíněny a tato
práce se jich dotýká. Existují však i další jako otázky státního občanství resp. bezdomo-
vectví, odpovědností za škodlivé následky atd.
Tato práce vychází ze základní teze, že důsledkem nastíněného scénáře nebude zánik
států a ztráta jejich státnosti, právě naopak, že státy tyto katastrofické scénáře přečkají
s nepozměněnou mezinárodněprávní subjektivitou a zůstanou tak suverénními subjek-
ty mezinárodního práva.
238
Aby tomu tak bylo, musí být splněno několik předpokladů.
Nutně se při dokazování zmíněné teze práce opírá o praxi států spíše než o psané
právo, neboť mezinárodní smlouvy se dosud zánikem státu a případným nástupnic-
tvím pro případ trvalé ztráty území, nezabývají. Mezinárodní právo dosud zná zánik
státu „pouze“ formou absorpce jiným státem, sloučením s jiným státem a rozpadem
na právní nástupce
239
. Práce tak sleduje podmínky pro vznik a trvání státu a následky
jejich neúplného plnění po té, co se již stát ustavil.
Za tímto účelem je následující text rozdělen do tří hlavních kapitol. První analyzuje
existující koncept státu v současném mezinárodním právu a kritizuje jedinou smluvní
normativistu v této oblasti; druhá kapitola se zabývá otázkou, jak problém zanika-
jících států vyřešit a v jaké formě by při využití jednotlivých forem řešení subjekty/
státy přetrvaly a kapitola třetí rozebírá některé negativní důsledky, které by zánik státu
zapříčiněný ztrátou jeho území měl, pokud by mezinárodní praxe odmítla akceptovat
kontinuitu zanikajících států.
2. Koncept státu
a) Montevidejská úmluva
Prakticky jediným psaným dokumentem majícím charakter závazného pramenu
mezinárodního práva, který se zabývá definicí státu, je tzv. Montevidejská úmluva.
240
Tato mezinárodní úmluva Organizace amerických států je však pouze regionální úmlu-
vou, a byť je některými odborníky brána jako reflektující obyčejové mezinárodní prá-
vo,
241
tato práce vychází z teze, že tomu tak není bez dalšího. Podmínky, které úmluva
stanoví v čl. 1, sice součástí obyčejového práva jsou, nejsou však absolutní povahy, a to
nebyly již ani v době vzniku úmluvy.
238
Přičemž suverenitu Řádu Maltézských rytířů považuje práce za výjimku z pravidla, že suverénním sub-
jektem mezinárodního práva veřejného je jen stát.
239
Jane McAdam, “Disappearing States“, Statelessness and the Boundaries of International Law‘ <http://
papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1539766> (UNSW Law Research Paper No. 2010-2) sta-
ženo dne 03. 04. 2013 [strana 2].
240
„Montevidejská“ úmluva o právech a povinnostech států (sjednaná dne 26. prosince 1933, platná ode
dne 26. prosince 1936) 165 LNTS 19.
241
Jane McAdam, “Disappearing States“, Statelessness and the Boundaries of International Law‘ <http://
papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1539766> (UNSW Law Research Paper No. 2010-2)
staženo dne 03. 04. 2013 [strana 6].