Table of Contents Table of Contents
Previous Page  121 / 220 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 121 / 220 Next Page
Page Background

119

se tak být extrémní a z některých pohledů i potenciálně rozporná s právními principy,

na nichž je mezinárodní právo založeno.

Vycházíme-li tedy ze skutečnosti, že státní příslušníci se nemusí nutně nacházet

na území (tím spíše pokud už neexistuje), pak spíše než zánik obyvatelstva lze s ohle-

dem na předpokládaný scénář zanikajících států uvažovat jeho rozprchnutí do diaspo-

ry po celém světě. Pokud by toto dřívější obyvatelstvo dobrovolně pozbylo státního

občanství zanikajícího státu do posledního jedince, personální složka státu (a s ní i stát

samotný) by zanikla. Podobně lze vzít v úvahu i situaci, kdy, byť by státnost nadále

přetrvávala, nepodařilo by se najít nové území a s postupem času by původní státní pří-

slušníci vymřeli a jejich potomci všichni nabyli státní občanství jiných států. I v tomto

případě by státnost s postupem času zanikla. Nicméně by se tak stalo až s uplynutím

času a ztrátou zájmu dřívějšího obyvatelstva státnost udržet, nikoliv již se samotným

zatopením území.

Jelikož k diskutovanému scénáři neexistuje právní precedens a ani zánik celého oby-

vatelstva státu v minulosti nenastal, je debata v této části více méně teoretická. Vychází

však z interpretace skutečnosti, že stát je tu pro obyvatelstvo a nikoliv naopak. V pří-

padě zájmu státních příslušníků o zachování státnosti a jejich aktivní snaze znovu-

-naplnit další z požadavků na státnost, tedy snaze získat nové území, v případě jejich

využívání institutů diplomatického práva a dalších práv spojených se suverenitou státu

i po zatopení území, by tak státnost přetrvala. Její podmínkou však je zájem o tako-

vou skutečnost ze strany státních příslušníků. V případě nedostatku takového zájmu

a ukončení využívání práv, kterými jsou nadány suverénní státy (příp. ukončení snah

o získání nového území) by tedy státnost vyprchala.

Území

Pro účely zkoumané otázky této práce je samozřejmě nejpodstatnější požadavek úze-

mí. Úmluva ve svém textu nepočítá s možností ztráty území, ať už dočasné nebo trvalé,

pouze je vyžaduje jako jeden z kvalifikačních předpokladů státnosti subjektu.

I v minulosti se už stávalo, že došlo k zániku ostrovů kupříkladu v důsledku sopečné

činnosti. Nikdy se tak však nestalo ohledně celého území státu, a pokud došlo k zániku

celých ostrovů, stalo se tak v dobách, kdy se o státnosti ještě nedalo mluvit. Jak bývá

s určitou měrou nadsázky zmiňováno, snad jediný podobný případ nastal v případě

Atlantidy.

244

Reálná minulost i současné příklady dokazují, že absolutní požadavek na efektivní

kontrolu území ne zcela odpovídá existujícím právním normám. Existovala a existuje

celá řada subjektů, které neměly své území pod kontrolou a přesto byly mezinárodním

společenstvím, nebo přinejmenším jeho částí, uznávány za státy.

244

Rosemary Rayfuse, ‘International Law and Disappearing States: Utilising Maritime Entitlements to

Overcome the Statehood Dilemma‘

<http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1704835

>

(UNSW Law Research Paper No. 2010-52) staženo dne 25. 03. 2013 [strana 1].