119
se tak být extrémní a z některých pohledů i potenciálně rozporná s právními principy,
na nichž je mezinárodní právo založeno.
Vycházíme-li tedy ze skutečnosti, že státní příslušníci se nemusí nutně nacházet
na území (tím spíše pokud už neexistuje), pak spíše než zánik obyvatelstva lze s ohle-
dem na předpokládaný scénář zanikajících států uvažovat jeho rozprchnutí do diaspo-
ry po celém světě. Pokud by toto dřívější obyvatelstvo dobrovolně pozbylo státního
občanství zanikajícího státu do posledního jedince, personální složka státu (a s ní i stát
samotný) by zanikla. Podobně lze vzít v úvahu i situaci, kdy, byť by státnost nadále
přetrvávala, nepodařilo by se najít nové území a s postupem času by původní státní pří-
slušníci vymřeli a jejich potomci všichni nabyli státní občanství jiných států. I v tomto
případě by státnost s postupem času zanikla. Nicméně by se tak stalo až s uplynutím
času a ztrátou zájmu dřívějšího obyvatelstva státnost udržet, nikoliv již se samotným
zatopením území.
Jelikož k diskutovanému scénáři neexistuje právní precedens a ani zánik celého oby-
vatelstva státu v minulosti nenastal, je debata v této části více méně teoretická. Vychází
však z interpretace skutečnosti, že stát je tu pro obyvatelstvo a nikoliv naopak. V pří-
padě zájmu státních příslušníků o zachování státnosti a jejich aktivní snaze znovu-
-naplnit další z požadavků na státnost, tedy snaze získat nové území, v případě jejich
využívání institutů diplomatického práva a dalších práv spojených se suverenitou státu
i po zatopení území, by tak státnost přetrvala. Její podmínkou však je zájem o tako-
vou skutečnost ze strany státních příslušníků. V případě nedostatku takového zájmu
a ukončení využívání práv, kterými jsou nadány suverénní státy (příp. ukončení snah
o získání nového území) by tedy státnost vyprchala.
Území
Pro účely zkoumané otázky této práce je samozřejmě nejpodstatnější požadavek úze-
mí. Úmluva ve svém textu nepočítá s možností ztráty území, ať už dočasné nebo trvalé,
pouze je vyžaduje jako jeden z kvalifikačních předpokladů státnosti subjektu.
I v minulosti se už stávalo, že došlo k zániku ostrovů kupříkladu v důsledku sopečné
činnosti. Nikdy se tak však nestalo ohledně celého území státu, a pokud došlo k zániku
celých ostrovů, stalo se tak v dobách, kdy se o státnosti ještě nedalo mluvit. Jak bývá
s určitou měrou nadsázky zmiňováno, snad jediný podobný případ nastal v případě
Atlantidy.
244
Reálná minulost i současné příklady dokazují, že absolutní požadavek na efektivní
kontrolu území ne zcela odpovídá existujícím právním normám. Existovala a existuje
celá řada subjektů, které neměly své území pod kontrolou a přesto byly mezinárodním
společenstvím, nebo přinejmenším jeho částí, uznávány za státy.
244
Rosemary Rayfuse, ‘International Law and Disappearing States: Utilising Maritime Entitlements to
Overcome the Statehood Dilemma‘
<http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1704835>
(UNSW Law Research Paper No. 2010-52) staženo dne 25. 03. 2013 [strana 1].