127 / 220
125
d) Splynutí s jiným státem
Další možnou cestou by bylo splynutí zanikajícího státu s jiným suverénem ještě
předtím, než dojde k trvalé ztrátě území. V takovém případě by sice došlo k záni-
ku státnosti zanikajícího státu, nabízela by se však celá řada výhod pro obě strany.
Zejména by „zachraňující“ stát získal nové obyvatelstvo a tomu by byly poskytnuty
podmínky pro přežití. Zachraňujícímu státu by toto mohlo být kompenzováno na-
příklad nabytím kontinentálního šelfu (v případě jeho existence) zanikajícího státu.
Za jakých podmínek a zda by si další vody zanikajícího státu (ať už pobřežní vody
nebo jim přiléhající prostory) společně s nově zatopenými územími ponechaly svůj
dosavadní status, je řešeno v následující kapitole v bodě b).
e) Ochrana existujícího území coby poldrů
Již dnes zná lidstvo rozšiřování území kontinentů ve formě poldrů, tedy postavením
hrází a následným odvodněním plochy dřívějšího moře. Podobně stavbou hrází by
bylo teoreticky možné zachránit i existující ostrovy. Záleželo by však na finanční ná-
ročnosti, resp. finančních možnostech, a fyzikální možnosti takových projektů. Právně
by takové řešení zachovávalo dosavadní status quo.
4. Důsledky případného odmítnutí kontinuity
V případě, že by státy odmítly akceptovat mezinárodněprávní kontinuitu mezi před-
katastrofálními zanikajícími státy a subjekty / státy, do nichž se tyto právně či fyzicky
přetransformovaly, mělo by to pro mezinárodně právní otázky celou řadu negativních
důsledků. Protože cílem této práce je především proces transformace, pouze se velice
stručně zabývá některými aspekty.
a) Bezdomovectví
Jedním z nejpodstatnějších problémů, které by s sebou případné odmítnutí konti-
nuity zanikajících států přineslo, by byl vysoce pravděpodobný výskyt mnoha osob,
které by se staly bezdomovci. Osobu bez státní příslušnosti definuje Úmluva o práv-
ním postavení osob bez státní příslušnosti
256
v čl. 1 odst. 1 jako: osobu, kterou žádný
stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana.
Pokud by došlo k zániku státu, případně sice k jeho kontinuitě, nikoliv však se stá-
tem ale se speciálním subjektem mezinárodního práva, zanikla by rovněž státní přísluš-
nost všech osob takového zanikajícího státu. Tento problém by se vyhnul bipolitům,
tedy osobám mající státní občanství jak zanikajícího tak jiného státu. Bipolitismus je
však nežádoucí jev, který se mezinárodní právo snaží potlačovat, a proto by toto řešení
pravděpodobně postihlo jen velice nízký počet osob.
Se statusem státních příslušníků zanikajícího státu (fyzických osob) by rovněž sou-
viselo, že s ohledem na definici uprchlíka obsaženou v Úmluvě o právním postavení
256
Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti (sjednaná dne 28. září 1954, platná ode dne
6. června 1960) 360 UNTS 117.