129 / 220
127
vlastní byrokracie a případné pořízení nového území. Zanikající státy bez kontinentál-
ního šelfu či jeho vymezení by tak byly v ještě méně výhodné pozici.
5. Závěr
Dlouhodobá a rovněž rozšířená praxe států ukazuje, že jako stát jsou uznávány i sub-
jekty, které sice území dříve ovládaly, ale z různých důvodů tak nemohou činit po celou
dobu své existence. Aby však toto uznání nevyprchalo, je třeba ztrátu některé z náleži-
tostí státu vynahradit. Tento závěr lze aplikovat i na tzv. zanikající státy.
Způsobů, kterými by zanikající státy mohly nedostatek území napravit, je celá řada
a na úspěchu jejich snah bude záviset, zda přežijí trvale. Nicméně samotná skutečnost
ztráty území v důsledku zvyšování hladin světových oceánů a moří jejich státnost ne-
zničí, pokud vytrvají ve snahách ji obhájit.
Opačný závěr by přinesl do mezinárodního práva mnohem více zmatků než ak-
ceptování touto prací prosazované teorie deteritorializovaného státu. Mezi nevýhody,
které by odmítnutí teorie přineslo, patří rozšíření bezdomovectví, neschopnost mezi-
národního společenství poskytnout těmto osobám alespoň status uprchlíků, problémy
v mořském právu, nutnost vyřešení celé řady otázek státní kontinuity zaniklého státu
(na které současné mezinárodní právo nezná odpovědi) atd. Je tedy v zájmu nejen oby-
vatel zanikajících států ale i mezinárodního společenství teorii deteritorializovaných
států přijmout.