126 / 220
124
ohledně statusu teritoriálních vod a přilehlých námořních prostor. Touto otázkou se
práce zabývá v následující kapitole pod bodem b).
V minulosti už k takové formě řešení environmentální krize došlo, když ve třetí
čtvrtině 19. století Kanada i kvůli vulkanické aktivitě přijala na své území desítky tisíc
Islanďanů a na území dnešní Manitoby jim umožnila vytvořit Nový Island
254
spravo-
vaný samotnými osadníky. Tato provincie byla později začleněna do Manitoby. Takové
řešení by však státnost zanikajícího státu zřejmě nezachovalo a reálná možnost, že dnes
státy zvolí podobné řešení, je podobně nízká jako u cese státního území. I pokud by
k tomu ovšem došlo, neznamenalo by to automaticky právo obyvatel zanikajícího stá-
tu nárokovat si území v rámci existujících států a vytvořit tam nový stát, tak právo
na sebeurčení nefunguje.
255
c) Cese státního území
Právně nejjednodušším avšak reálně nejméně pravděpodobným řešením by byla cese
státního území zanikajícímu státu. Dobrovolná cese je legálním způsobem přenesení
suverenity nad určeným územím jinému suverénovi. Protože už na povrchu Země
neexistuje žádná terra nulius, byl by to i jediný způsob jak získat území legální cestou.
Zároveň je třeba dodat, že cesí se má na mysli veřejnoprávní postoupení půdy, protože
její pořízení zanikajícím státem v postavení soukromé osoby, by nezajistilo právní kon-
tinuitu, jelikož by na nově získaném území nebyl suverénem ale soukromou osobou
podléhající coby vlastník nemovitosti jurisdikci nezměněného suveréna. Nelze však vy-
loučit, že pokud by skutečně došlo k masovému přesunu obyvatelstva jednoho zanika-
jícího státu na území uvnitř státu jiného formou soukromoprávní koupě a v případě,
že by se obyvatelstvo zanikajícího státu „nerozplynulo“ ve státu svého nového pobytu,
že by se po uplynutí určité doby nedomáhali přinejmenším práva na
samosprávu
„své-
ho“ území na základě práva na sebeurčení.
S ohledem na neustále stoupající počet obyvatel planety, je však vysoce nepravděpo-
dobné, že by se kterýkoliv stát dobrovolně vzdal části svého území, která by byla pro
přežití vhodná, neboť ji každý stát sám potřebuje. V úvahu by spíše přicházela cese
špatně obyvatelného území, což by ale problém s neudržitelnými životními podmín-
kami nijak nevyřešilo, pouze přesunulo jinam a změnilo důvody.
Faktem zůstává, že cese území před změnou původního teritoria zanikajícího státu
v neobyvatelné / zatopené by státnost zachovala i pro případ odmítnutí konceptu de-
teritorializovaného státu, protože k této cesi by došlo ještě v době nezpochybnitelného
trvání státnosti tohoto zanikajícího státu.
254
Rosemary Rayfuse, ‘International Law and Disappearing States: Utilising Maritime Entitlements to
Overcome the Statehood Dilemma‘
<http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1704835>
(UNSW Law Research Paper No. 2010-52) staženo dne 25. 03. 2013[strany 8-9].
255
Jane McAdam, “Disappearing States“, Statelessness and the Boundaries of International Law‘ <http://
papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1539766> (UNSW Law Research Paper No. 2010-2)
staženo dne 03. 04. 2013 [poznámka pod čarou 103 na straně 16].