131 / 220
129
Ochrana osobních údajů v judikatuře Soudního dvora EU –
– moderní technologie a ochrana osobních údajů
JUDr. Monika Matysová
1. Úvod
Pod pojmem soukromí si většina lidí představí jakýsi prostor kolem nich, který nále-
ží pouze jim a nikdo by do takového prostoru neměl v zásadě zasahovat. Tento pojem,
jehož součástí je i ochrana osobních údajů, není možné vyčerpávajícím způsobem de-
finovat a rovněž není možné stanovit veškeré konkrétní podmínky omezení ochrany
soukromí.
262
Ochrana soukromí je zakotvena jak na mezinárodní, evropské, tak vnitrostátní
úrovni. Přestože mezinárodní normy, kterými se inspirovaly národní katalogy lidských
práv kromě Listiny základních práv EU, která se stala součástí primárního práva EU
v roce 2009, vznikly ještě v době „předinternetové“ a nepočítají s dnes existujícími
technologiemi, neznamená to, že by se jejich ustanovení nedala aplikovat na současné
případy ochrany osobních údajů. Z mezinárodních aktů, které se věnují ochraně sou-
kromí, je třeba jmenovat zejména Všeobecnou deklaraci lidských práv
263
a Mezinárodní
pakt o občanských a politických právech.
264
Nejvýznamnější vliv na ochranu osobních
údajů má bezesporu EÚLP, a to zejména její čl. 8, který zakotvuje právo každého
na ochranu jeho soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
265
Pro
ochranu soukromí v EÚLP má význam rovněž čl. 6 upravující právo na spravedlivý
proces. Na mezinárodní úrovni je nezbytné rovněž jmenovat Úmluvu č. 108,
266
která
obsahuje obecnou ochranu osobních údajů.
V právu EU ochranu osobních údajů zakotvuje v čl. 16 SFEU. LZP EU se věnuje
ochraně osobních údajů v čl. 8, který upravuje na rozdíl od EÚLP ochranu osobních
údajů samostatně, neboť ochrana soukromí je stanovena v předchozím čl. 7. Sekundární
právo pak problematiku osobních údajů rozvíjí zejména ve směrnici EP a Rady EU
95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a s vol-
262
Rozhodnutí ESLP
Peck v. Spojené království
, stížnost č. 44647/98.
263
Článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasaho-
vání do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence ani útokům na svou čest a pověst.
Přitom každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
264
Čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zakotvuje ochranu soukromí a při-
znává každému právo se proti zásahům do tohoto práva bránit prostřednictvím mechanismu, který je
zakotven Opčním protokolem.
265
Omezení soukromí podle čl. 8 odst. 2 musí splňovat tři podmínky 1) zákonné omezení, 2) nezbytné
omezení v demokratické společnosti a 3) směřovat k výsledku, kterým je národní bezpečnost, veřejná
bezpečnost, ekonomický blahobyt a další).
266
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 115/2001 Sb. m. s., o přijetí Úmluvy o ochraně osob se zřete-
lem na automatizované zpracování osobních dat č. 108.