205 / 220
203
anebo jiným hmatatelným produktem. Lakonicky řečeno, podnikání těchto subjektů
je ve své podstatě legálním parazitováním na podnikatelské činnosti jiných úspěšněj-
ších, produktivnějších a kreativnějších subjektů.
Výše popsaný problém, v Evropě i ostatních státech světa s formalističtějšími
a méně liberálními patentovými systémy neznámý anebo zcela nerozvinutý, nabyl
ve Spojených státech značného významu. Nejvíce postiženým průmyslovým odvětvím
byly pochopitelně high-tech obory (především stále více synergický cluster IT, teleko-
munikačních, mobilních, mediálních, zábavních a sociálních technologií), v nichž je
patentovaný předmět zpravidla nehmotné povahy (technologie, princip služby, postup
ovládání apod.), zpravidla snadno replikovatelný (pouhým kopírováním) a zároveň
tvořící celou chráněnou inovaci anebo její obchodně relevantní podstatu. Nájezdy pa-
tentových trollů sice dopadaly zejména na inovativní start-upy, mikropodniky a SME,
avšak ušetřeny nezůstaly ani velké korporace (Microsoft, Apple, IBM, ale i dominantní
producenti open-source software jako je Red Hat ad.) anebo výzkumné instituce, na-
dace a univerzity (v realitě USA zpravidla soukromé).
Zatímco pro velké korporace a akademické instituce znamená aktivita patentových
trolů „jenom“ finančně nákladnou nepříjemnost,
436
pro mikropodnikatele a SME se
výzva NPE / PAE k zaplacení kumulovaného licenčního poplatku za údajně zneužitou
patentovanou technologii zpravidla rovná volbě mezi dvěma zly – velmi nákladným,
zdlouhavým a náročným sporem bez záruky výsledku anebo zaplacení řádově men-
šího, avšak principiálně nevhodného „patentového výpalného“. Ačkoliv statistická
úspěšnost patentových trollů v jimi vyprovokovaných soudních sporech není dlouho-
době nijak oslnivá (uvádí se, že bývají úspěšní v méně než ¼ patentových sporů),
437
způsobují tyto subjekty americké ekonomice ztrátu téměř 30 miliard USD ročně,
438
a to v jednom z jejích nejdynamičtějších a nejvíce konkurenceschopných odvětví.
436
Zpravidla se uvádí, že získat patent je ve Spojených státech otázka řádově malých desítek tisíc USD (dle
složitosti vynálezu, největší část přitom tvoří náklady na patentového zástupce), avšak náklady na prů-
měrný patentový spor činí 1,5 – 2 mil. USD, a to za každou stranu sporu. Bez zajímavosti rovněž není,
že růst počtu právníků se specializací na patentové spory je u běžné americké korporace ve srovnatelných
jednotkách vyšší než růst výdajů na vývoj a výzkum. Srov. (QUINN, 2011) a (BARTON, 2006).
437
Srov. (WILSON, 2013).
438
Uvedené číslo, konkrétně 20 mld. USD přímých ztrát jen za rok 2011 (při téměř 6 tis. patentových
sporů vedených troly, což je více než ½ z celkového množství těchto řízení za daný rok), uvádí studie
Jamese Bessena a Michaela J. Meurera z Boston University, která si kladla za cíl vyhodnotit makroeko-
nomické náklady patentových sporů zahájených NPE / PAE. V celkové sumě nejsou přitom zahrnuty
ztráty nepřímé a indukované, např. zmenšení disponibilních zdrojů alokací na nikam nevedoucí spory,
odklady nových produktů, ztráty tržního podílu atd., které jsou celkově nepochybně daleko větší než
přímé náklady.
K vlastní studii, která byla jedním z hlavních podkladů současné politické kampaně proti NPE / PAE
vrcholící snahou o prosazení SHIELD Act, je však nutno poznamenat, že byla předmětem celé řady
kritických ohlasů poukazujících na děravou metodiku, nedostatečně podložené závěry a další pochybení
při jejím sestavování. Srov. (Congressman Peter DeFazio, 2013).