SLP 07 (2014)

159 / 300

157
Je zřejmé, že při řešení distribuce vody jak v Palestině, tak i na Blízkém východě,
hraje hlavní roli Izrael, i když se v tomto směru zdráhá s poukazem např. na Dohody
z Oslo a převedení odpovědnosti na okleštěně suverénní PA. Namísto řešení problé-
mu, který se týká nedostatku vody hlavně pro sousední státy a palestinská autonomní
území, začal raději budovat Izrael zeď. Při výstavě její severní části došlo ke zničení
25 studní, k izolaci místního obyvatelstva od dalších 50 studní a ke zničení zavlažo-
vacích systémů. Někteří odborníci očekávají, že dokončením zdi přijdou Palestinci
o 65% svých vodních zdrojů.39 To by následně vedlo k vlně dalších, v tomto případě
ekologických uprchlíků nebo vnitřně přesídlených osob…
ͺ. Závěr
Postavení práva na vodu v mezinárodním právu nemá zcela jasné kontury. Proto
i samotné zajištění přístupu k pitné vodě může mít mnoho podob. V mezinárodním
právu lze vysledovat dva základní principy pro využívání a rozdělování společných me-
zinárodních vodních zdrojů – princip „spravedlivého a rozumného využívání“ a prin-
cip „prevence značné škody“.40 Tyto dva principy v základu korespondují s respektem
k lidským právům a prolínají se s potřebou zajistit lidské bytosti přiměřené podmínky
pro vedení života v důstojnosti, která je zřetelná jak ze snah celého mezinárodního
společenství v této oblasti, tak i ze snah na regionální úrovni. Byly také potvrzeny
i Mezinárodním soudním dvorem v rozhodnutí k případu Gabčíkovo-Nagymaros
v roce 1997.41 Je zajímavé, že se tyto dva principy dotýkají pouze distribuce vody po-
vrchové, nikoliv vody podzemní,42 kde by určitá forma omezení byla více nežli žádoucí
ve vztahu k aktivitám velkých mezinárodních společností, které se značnou měrou
podílejí na komodifikaci vody. Kromě vymezení principů, či rozvojových cílů se však
právo na vodu v mezinárodním právu nezakotvilo jakožto povinnost smluvních stran,
vymahatelná příslušným judiciálním, či parajudiciálním orgánem přímo. V textu to-
hoto příspěvku i v samotném názvu se ovšem toto spojení – právo na vodu – objevuje
a to jako kontrast, který má zdůraznit naléhavou potřebu závazné, univerzální úpravy
tohoto práva nebo alespoň práva přístupu k nezávadné pitné vodě, jak se to objevuje
ve zmíněném Protokolu k Africké chartě lidských práv a práv národů, týkající se práv
žen z roku 2003.
Pro Blízký východ je charakteristické od počátku 19. století, že jde o oblast, kde je
řada různých problémů, které se řeší s menší nebo větší intenzitou, anebo neřeší vů-
bec. Otázka vody a práva přístupu k ní může být jedním z důvodů pro neshody mezi
39 Viz. GRAY, A., op. cit.
40 Viz. BENVENISTI, E.: Collective action in the utilization of shared freshwater: The challenges of
international water resources law. In: American Journal of International Law, 1996, Vol. 90, No. 3, s. 384.
41 Gabčíkovo-Nagymaros Project (Hungary v. Slovakia), Judgment, ICJ Reports 1997, para. 7.
42 GVIRTZMAN, H.: Der israelisch-palästinensische Wasserkonflikt: Eine israelische Perspektive, The
Begin-Sadt Center for Strateigic Studies, January 2012, s. 22, dostupné na: http://israelkompetenzko-
(stav k 31. 8. 2014).