![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0080.jpg)
78
dech utvářela další směřování ochrany lidských práv na evropském kontinentu. Princip tzv.
evolutivního výkladu Úmluvy a doktrína prostoru/míry pro uvážení (margin of appreciati-
on) jsou jistě velice známými plody tohoto soudcovského dotváření.
2
Zatímco zásada evolutivního výkladu a koncept Evropské úmluvy o ochraně lid-
ských práv jako „živoucí instrument“ se zejména v judikatuře Evropského soudu pro
lidská práva již plně etabloval, „fenomén“ evropského konsensu, který stojí často v po-
zadí (tohoto) evolutivního výkladu, je stále jak v odborné literatuře tak samotné judi-
katorní praxi Soudu nevyjasněn. Absence definice, nejednoznačnost v pojetí a různost
v přístupu způsobuje u tohoto jevu často velice nízkou argumentační přesvědčivost
v odůvodněních rozsudků ESLP. Což je také mnohdy potvrzeno kritikou samotných
soudců v jejich separátních vótech k jednotlivým rozsudkům opírajícím svou argumen-
taci na tzv. evropském konsensu. Při letmém přehledu těchto rozsudků zjistíme, že vy-
mezit (definovat a charakterizovat) evropský konsensus je velice obtížné. Ještě mnohem
obtížnější je však (a to zejména pro Soud) vymezit jeho úlohu, jakou hraje/má hrát při
argumentaci a tím i při interpretaci Úmluvy. A následně je ještě obtížnější pochopit
(nejen pro strany sporu, ale také pro případné potencionální stěžovatele a státy odpůr-
ce) váhu evropského konsensu při dalším formování výkladu Úmluvy.
Hleděno na evropský konsensus optikou algebry bychom lehce mohli dojít k následu-
jícím závěrům: při základním axiomu, že Úmluvu vykládáme jakou živoucí instrument
(‘living instrument’) v současných podmínkách (‘present-day conditions’) lidské společ-
nosti a s cílem standardizovat minimální ochranu lidských práv v Evropě, stačilo by, aby
Soud zjistil, jak na danou problematiku pohlíží většina států, následně konstatoval, že
toto je oním průvodním jevem pro (případnou) změnu výkladu a dále už jen konstatoval
porušení Úmluvy tak, že bude v tomto případě (a také pro případy budoucí v rámci za-
chování kontinuity předvídatelnosti výkladu) dané ustanovení Úmluvy vykládat nadále
takto, pokud později nedojde opět k posunu výkladu, díky změně společenských podmí-
nek ve většině státu- smluvních stran Úmluvy. V případě, že by Soud k takovému zjištění
nedošel – nenašel by dostatečnou oporu ve většině národních právních řádů – nechal by
na samotném státu takovou otázku upravit v rámci doktríny prostoru pro uvážení.
Na „výklad“ Úmluvy je však potřeba dívat se optikou matematiky, kdy svou roli ur-
čitě hrají následující skutečnosti: Úmluva je mezinárodní smlouva (přijatá na základě
vůle států); jedná se o lidskoprávní mezinárodní smlouvu;
3
ESLP je mezinárodní soud-
2
Není záměrem ani cílem této kapitoly analyzovat do jaké míry rozhodování ESLP je v některých přípa-
dech pouhou interpretací (iuris dictio) Úmluvy, kdy se jedná o dotváření práva (vyplňování mezer) a kdy
se již jedná o soudní aktivismus (iuris datio, ať už brán pozitivně či negativně). O reálném či domyšleném
střetu mezi judicial activism a judicial self-restraint Evropského soudu pro lidská práva lze pojednávat
zejména v rovině právně-teoretické. Podle Paula Mahoneyho jsou však oba tyto teoretické přístupy kom-
plementárními komponenty metodologie soudního přezkumu. Viz POPOVIC, D.: Prevailing of judicial
activism over self-restraint in the jurisprudence of the European Court of Human Rights, In:
Creighton
law review
, vol. 42 (Apr. 2009), s. 361-396.
3
Lidskoprávní charakter mezinárodní smlouvy, který postrádá běžný synalagmatický vztah typický pro
mezinárodní smlouvy bilaterální/multilaterální, kde povinnosti a práva jsou „pouze“ na bedrech smluv-