82 / 300
80
ných podmínek. V tomto případě musí Soud být ovlivněn vývojem a obecně přijatými
standardy členských států Rady Evropy v oblasti trestní politiky“.
7
Pojetí Úmluvy jako živoucí instrument, stejně jako koncept obecně přijatých stan-
dardů (evropský konsensus) se objevuje v odůvodnění rozsudku spíše jako obiter dictum.
Reaguje zčásti na argument vlády, která tvrdí, že „tělesné tresty nemohou být považovány
v rozporu s Úmluvou, protože nepobuřují veřejné mínění na ostrově [Man]“.
8
Soud tak
klade do určitého protikladu pohled veřejného mínění (autonomní) oblasti jednoho stá-
tu (ostrov Man) ve srovnání s (explicitně neprojeveným) pohledem veřejného mínění
ostatních států – členů Rady Evropy, který Soud formulačně uzavírá do pojmu
obecně
přijaté standardy
.
9
Vlastní velice podrobnou analýzu věci, tedy otázku zda tělesné tresty
na mladistvých porušují zákaz ponižujícího či nelidského zacházení nebo trestu, Soud
provádí až v následujících odstavcích svého rozhodnutí.
V tomto (prvním) rozhodnutí ESLP lze tedy velice obtížně obecně uchopit fe-
nomén evropského konsensu, na který Soud odkazuje. Jeho pojetí, definice i úloha
v rámci rozsudku je nejasná. Tvrzení, že „Soud musí být ovlivněn vývojem a obecně
přijatými standardy členských států“, dává sice tomuto argumentu punc určitého vý-
voje společenských hodnot, které by měly být zachovávány ve všech členských státech
Rady Evropy, nic však neříká o podstatě těchto hodnot.
Druhé rozhodnutí, které odkazuje na evropský konsensus, se díky své materii stalo
jistě průlomovým rozhodnutím.
10
Jedná se o rozhodnutí ve věci Marckx proti Belgii,
11
které se týkalo rovnosti dětí narozeným v manželství a mimo ně. S odkazem na své
rozhodnutí ve věci Tyrer, Soud připomíná, že Úmluvu je potřeba vykládat ve světle
současných podmínek a dodává: „V tomto případě, si Soud silně uvědomuje, že národ-
ní právo velké většiny států – členů Rady Evropy se vyvinulo a nadále vyvíjí společně
s dalšími relativními mezinárodními instrumenty k celkovému právnímu etablování
rčení «mater semper certa est »“.
12
V následující argumentaci Soud dále odkazuje také
na dvě mezinárodní úmluvy upravující rovněž právní postavení dětí narozených mimo
manželství.
13
Jakoby tímto odkazem chce ještě více posílit důležitost vývoje právního
pohledu na děti narozené v manželství a děti narozené mimo manželství.
14
7
Ibid. para. 31 rozsudku.
8
Ibid.
9
Commonly accepted standards/les normes communément acceptées.
10
Ve své řeči k Velkovévodovi Lucemburska předseda ESLP Dean Spielman označil za obzvláště důležité
tři rozhodnutí: Handyside proti Spojenému Království, Marckx proti Belgii, Soering proti Spojenému
Království.
11
ECtHR, Marckx v. Belgium, Appl. No. 6833/74, Judgment, 13 June 1979.
12
Ibid. para. 41.
13
Bruselská úmluvu o navázání mateřského pouta k přirozeným dětem (Brusel 1962), Evropská úmluva
o právním postavení dětí narozených mimo manželství (Štrasburk 1975).
14
Soud přímo uvádí: „
On ne saurait cependant invoquer cet état de choses à l’encontre de l’évolution constatée
plus haut. Les deux conventions se trouvent en vigueur et rien ne permet d’attribuer le nombre encore limité
des États contractants à un refus de reconnaître l’égalité entre enfants „naturels“ et „légitimes“ sur le point