86 / 300
84
národních soudů.
36
Nakolik takový trend však může mít normativní váhu při inter-
pretaci ustanovení Úmluvy, zůstává velice sporné. Tyto pochybnosti podobně vyjadřuje
také Murray, když odkazuje na některá odlišná stanoviska k rozhodnutím amerického
Nejvyššího soudu.
37
Pokud bychom měli správně definovat evropský konsensus, tedy
opustit čistou statickou a kvantitativní definici, tak jak jí podává Dzehtsiarou, museli by-
chom k této definici přidat také prvky dynamické, kvalitativní a funkční. To by ale zna-
menalo, zahrnout do definice evropského konsensu rovněž otázky jeho použití a účelu.
Takovou definicí bychom však odpovídali více na otázku samotného účelu evropského
konsensu, než na otázku jeho vymezení jako prostředku pro interpretaci Úmluvy.
ͺ. Evropský konsensus jako interpretační nástroj?
Fenomén evropského konsensu v rozhodovací praxi Evropského soudu pro lid-
ská práva neexistuje a také nefunguje samostatně, bez jakékoliv interakce. Je přímo
napojen (instrumentálně) na princip evolutivního/ dynamického výkladu Úmluvy
a (prakticky z pohledu výroku o porušení Úmluvy) na doktrínu prostoru pro uváže-
ní (margin of appreciation). Při intepretaci Úmluvy dává skutkový stav konkrétního
případu možnost ESLP zcela „standardizovaný“, ustálený (obvyklý) výklad některého
pojmu rozšířit, posunout, změnit, samozřejmě vždy s cílem poskytnout větší ochranu
lidských právům. Často tím způsobem, že Soud významové „hranice“ nějakého pojmu
rozšíří určitým směrem, a tím pozmění jeho dosavadní chápání. Tato změna význa-
mového chápaní je dána změnou společenských podmínek (present-day conditions),
které ovlivňují chápaní určitých pojmů a na které Soud ve svých rozhodnutích odka-
zuje (počínaje případem Tyrer). Zůstává však velkou otázkou, nakolik by se Soud měl
při hledání významu a obsahu pojmů Úmluvy odvolávat na zákonnou úpravu většiny
států smluvních stran Rady Úmluvy. Nakolik by vyhledávaný evropský konsensus měl
sloužit Soudu jako interpretační nástroj pro výklad těchto pojmů? Samozřejmě ani
Soud a ani Úmluva nepoletují v nějakém nereálném, mimostátním vakuu. Úmluvu
Soud musí interpretovat a aplikovat na konkrétní případy, kdy stěžovatelé tvrdí její
domnělé porušení vycházející z chování státních orgánů. Z pohledu mezinárodního
práva Soud při svém rozhodování určuje, zda došlo k porušení mezinárodních závaz-
ků států obsažených v Úmluvě. A jestliže cílem judikatorní činnosti Soudu je obecně
rovněž posilování ochrany lidských práv v Evropě, Soud musí brát na zřetel i celkovou
legislativní „atmosféru“ dané otázky
38
v dalších členských státech Rady Evropy. Chtít
po Soudu, aby se pokoušel o nějakou uniformní standardizaci ochrany lidských práv
v Evropě, by bylo zcela nesmyslné. Na druhou stranu v mnohých případech ale Soud
svým odkazem na evropský konsensus směřuje právě k tomu, aby posunul vnímání
36
USA, Izrael, Austrálie.
37
MURRAY, L. J.,
op. cit
., s. 51.
38
Např. neustálé zlepšování podmínek při výkonu trestu, tak aby nebyly považovány za nelidské a ponižu-
jící, aby ale na druhou stranu trest stále plnil svou expiační, represivní, výchovnou i preventivní funkci.
Např. také právo na spravedlivý proces, délka řízení, opravné prostředky atd.