30 / 100
podílí na antioxidační ochraně buněk, stimuluje růst
bílých krvinek, vývoj kostí a chrupavek a obecně
podporuje růst. Zároveň má také důležitou roli při
syntéze kolagenu, který je základním stavebním
materiálem pojivových tkání. Při jeho nedostatku tak
dochází například k oslabení pevnosti cév, zvýšené
krvácivosti nebo ke snížení pevnosti vazivového aparátu
zubů. S těmito projevy v minulosti často bojovali
mořeplavci, kteří během výprav trpěli tzv. kurdějemi –
krvácením dásní a jiných tkání – a bez léčby často
umírali. S objevem léčivého účinku vitaminu C přišel
v roce 1747 lodní lékař James Lind. Moderní medicína jej
v podobě infuzních terapií používá v boji proti
rakovinovému bujení.
Řada „éček“ ale tak nevinná není. Pokud občas narazíte
na rady výživových poradců, určitě jste slyšeli například
o kyselině glutamové a jejích solích, které se
v potravinářském průmyslu využívají ke zvýraznění chuti
a vůně pochoutek. Při konzumaci ve vyšším množství
mohou způsobovat bolesti hlavy a nevolnost. Ne úplně
dobrou pověst mají také některá barviva, zejména E 110
žluť SY, E 104 chinolinová žluť a E 124 košenilová červeň,
která bývají spojována s dětskou hyperaktivitou. Siřičitany
používané jako konzervanty a antioxidanty v sušeném
ovoci mohou u citlivých jedinců způsobovat nevolnost,
kopřivku nebo dýchací obtíže.
NĚCO ZA NĚCO
Klasickou otázkou, kterou si v souvislosti s „éčky“
klademe, je, proč máme svůj organismus zbytečně zanášet
potenciálně škodlivými látkami a zadělávat si na zdravotní
obtíže. Faktem je, že v případě potravinových aditiv platí
jednoduché heslo něco za něco. Vezměme si příklad
dusičnanu draselného neboli ledku (E 252), který se řadí
mezi toxické látky, a přesto se objevuje v uzeninách. Proč?
Historie používání tohoto éčka sahá do roku 1735, kdy
byl v Německu zdokumentován první případ otravy
zkaženou klobásou. Příčinou byla tehdy ještě neznámá
bakterie Clostridium botulinum, jejíž toxin se počítá mezi
možné biologické zbraně. Teprve mnohem později se
ukázalo, že proti této bakterii se dá bojovat jen s pomocí
dusičnanů, které fungují v masných produktech jako
konzervanty. Bez některých „éček“ by nám zkrátka hrozila
smrtelná otrava z jídla. Jiné vycházejí vstříc nárokům
spotřebitelů na estetiku pokrmů. Kdo by měl například
chuť na zašedlou šunku nebo hnědé sušené meruňky?
S aditivy, jako jsou dusitanové solicí směsi nebo oxid
siřičitý, vypadají tyto potraviny paradoxně zdravěji.
30
| Tescoma magazín
AKTUÁLNÍ TÉMA
RADĚJI VYNECHEJTE
E 132 (INDIGOTIN)
je přírodní barvivo tmavě modrého odstínu, které se využívá
při výrobě nápojů, cukrovinek, ale i cereálií nebo pekařských
výrobků. Ve větším množství může vyvolat nevolnost,
zvracení a alergické reakce.
E 210 (KYSELINA BENZOOVÁ)
patří mezi konzervanty, které zabraňují tvorbě bakterií
a plísní v potravinách. U citlivých osob se může její
konzumace ve větším množství projevit alergickou reakcí,
astmatem nebo kopřivkou.
E 250 (DUSITAN SODNÝ)
se používá jako stabilizátor a konzervant při výrobě masných
výrobků. Ve větším množství může způsobovat nevolnost
a u malých dětí tzv. methemoglobinémii (poruchu přenosu
kyslíku v krvi).
E 621 (L-GLUTAMAN SODNÝ)
bývá spojován s instantními polévkami, sojovými omáčkami
a kořenícími směsmi. Nadměrná konzumace může vést
k alergickým reakcím, bolestem hlavy a nevolnostem.
E 110 (ŽLUŤ SY)
se používá k dobarvování
sladkostí, nápojů, hořčic
a polévek. U dětí může přivodit
hyperaktivitu, u citlivých osob
alergické reakce.
E 952 (KYSELINA
CYKLÁMOVÁ A JEJÍ SOLI)
se vyskytuje ve slazených
nápojích jako sladidlo. Některé
vědecké studie ji označují
za karcinogen.
E 951 (ASPARTAM)
zvýrazňuje chuť a vůni a patří
mezi jedno z nejčastěji
používaných syntetických
sladidel. U citlivých osob může
být příčinou bolestí hlavy a je
nebezpečný pro jedince trpící
tzv. fenylketonurií.