29 / 100
J
ejich alfanumerické kódy připomínají více než
lahodné ingredience názvy silnic a dálnic. Jejich
názvosloví evokuje periodickou tabulku chemických
prvků a laboratoř, v níž se z nich v baňkách a Petriho
miskách kultivují amarouny. Není divu, že v lidech,
kteří se zajímají o zdravý životní styl, vzbuzují už
jen proto nedůvěru. Některé z těchto látek se navíc
řadí mezi alergeny, jiným je kladena vina za rozvoj
hyperaktivity u dětí nebo rakoviny. Není žádný
překvapením, že se na internetu množí databáze éček
a že vznikají speciální aplikace pro chytré telefony, které
opatrným strávníkům pomáhají rozluštit smysl sdělení
na obalech potravin. Zvlášť, když se po každém nákupu
usadí v našich ledničkách a spížích na 50 takových
látek. Nakolik je ale třeba podléhat panice?
PROČ „ÉČKA“?
Pro základní orientaci je třeba vědět, že složky označené
písmenem E představují rozličné přísady, které vylepšují
charakter potravin. Ať už jsou to barviva, sladidla,
ochucovadla, konzervanty či emulgátory, jedná se o látky,
díky nimž pochoutky získávají nadpřirozené vlastnosti.
Déle žijí, lépe voní, výrazněji chutnají, mají lákavější
vzhled či příjemnější konzistenci… V podstatě nejde o nic
nového pod sluncem. Vylepšování a snaha o uchovávání
potravin jsou bezpochyby staré jako lidstvo samo. Zprávy
o uměle vyrobených ingrediencích, které se nám
dochovaly z 19. století, prozrazují, že tehdejší výrobci
potravin postupovali mnohem méně šetrně než ti dnešní.
Potraviny se například běžně barvily olovnatými látkami.
Do mléka se pro jeho atraktivnější vzhled údajně
přidávala měď.
Paleta dnešních éček je ovšem zaručeně pestřejší a běžný
spotřebitel, pokud nemá fotografickou paměť jako Karel
Roden ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze, se v nich
orientuje jen velmi těžko. Není tak žádným překvapením,
že raději hodí všechny do jednoho pytle a zaměří se
výhradně na potraviny bez „éček“.
„ÉČKA“ HODNÁ, ZLÁ A OŠKLIVÁ
Ne všechna potravinová aditiva jsou ale synonymem pro
smrtelné nebezpečí. Řada z nich je dokonce přírodního
původu a pro lidský organismus absolutně nepostradatelná.
Jedním z příkladů za všechny je E 300 nebo také kyselina
L-askorbová, lidsky řečeno vitamin C. V potravinách se
objevuje jako antioxidant zpomalující stárnutí a chránící
před oxidací, která se může projevit žluknutím tuků nebo
barevnými změnami jídla. Mimo jiné se ale přidává také
do těsta na pečivo, protože zlepšuje vlastnosti mouky.
V neposlední řadě patří také mezi regulátory kyselosti,
které mají za úkol udržovat kyselost nebo alkalitu
potravin. A proč jej potřebuje naše tělo? Vitamin C se
29
Tescoma magazín |
ÉČKA V NAŠEM TĚLE
E 322 (LECITINY)
je přírodní antioxidant a emulgátor, který můžeme
najít ve zmrzlinách, sušenkách nebo rostlinných
tucích. V lidském těle je součástí buněčných
membrán jater, nervových tkání a svalů.
E 101 (RIBOFLAVIN)
je přirozenou součástí mléka, vajec a rostlin.
V potravinách se využívá jako barvivo. V organismu
je nepostradatelný pro dobrý stav kůže, očí a funkci
srdce. Podílí se také na metabolismu cukrů, tuků
a aminokyselin v těle.
E 1105 (LYSOZYM)
je přírodní enzym, který se přidává do některých
sýrů, aby potlačoval růst bakterií. Tutéž roli plní
v lidských slzách, slinách a sliznicích.
E 920 (L-CYSTEIN)
je aminokyselina obsažená v kůži, nehtech
a vlasech. V potravinářském průmyslu se používá
jako kypřicí přípravek na pečení a na zpracování
mouky.
E 507 (KYSELINA CHLOROVODÍKOVÁ)
se v těle vyskytuje jako součást trávicích šťáv.
V potravinách se uplatňuje jako regulátor kyselosti.