23 / 110
21
Co se týče povinností obsažených v Deklaraci, představují pro státy vágní a jistým
způsobem „ctižádostivá“ ustanovení. Ochrana, prosazování a realizace práva na mír
tvoří základní povinnosti pro všechny státy, a to individuálně i kolektivně. Kolektivní
jednání států je jednání uskutečněné ve spolupráci s OSN. Vyvstává zde také otázka,
jak to bude s vymahatelností takovýchto povinností, a jaké budou důsledky porušení
tohoto práva. Je mnoho rovin k diskusi – právní závaznost navrhované Deklarace, vy-
nutitelnost povinností uvedených v Deklaraci, možný postih za porušení povinností,
kdo nárokuje toto právo (opět otázka toho, kdo je držitelem tohoto práva), jak je to
s tímto právem v mezinárodních konfliktech a vnitrostátních konfliktech a v nepo-
slední řadě kdo je nositelem povinností vyplývajících z práva na mír. Jsou to i meziná-
rodní organizace, nestátní aktéři i jednotlivci? Nejméně problematickou oblastí je pří-
pad, kdy se bude jednat o odpovědnost státu za mezinárodně protiprávní chování, tj.
za porušení závazků vyplývajících z mezinárodního práva např. zákaz užití síly, řešení
mezinárodních sporů pokojnými prostředky, závažné porušení lidských práv (válečné
zločiny, genocida). V těchto případech není sporu, že odpovědnost států za protipráv-
ní chování a s ní související povinnost odškodnit poškozený stát vyplývá z obecného
mezinárodního práva a je jedním z jeho základních principů. I mezinárodněprávní
individuální trestní odpovědnost jednotlivce jednajícího jménem států by zde nečinila
takové výkladové obtíže. Domnívám se, že pro diskusi ohledně důsledků porušení prá-
va na mír bude velmi důležité dojít nejprve k závěru, zda právo na mír existuje samo
o sobě jako právo, a pokud ano, co všechno právo na mír zahrnuje.
Není zde prostor, aby byla řešena detailním způsobem všechna navrhovaná ustano-
vení, proto si autorka dovolila vybrat určité oblasti a z jejího pohledu základní názo-
rové střety.
Závěrem tedy lze konstatovat, že došlo během jednání k diskusi o tom, zda právo
na mír existuje samo o sobě, a zda je vhodné diskutovat oblasti, kterými jsou např.
odzbrojení, uprchlíci a migranti již široce upraveny jinými právními instrumenty,
na půdě Rady pro lidská práva.
ͺ. Vybrané koncepce míru a práva na mír
V závěru příspěvku jsou stručně nastíněné jisté ukazatele koncepce míru, ve smyslu
negativního a pozitivního míru či individuální nebo kolektivní povahy míru.
a) Negativní a pozitivní mír
Důležité při studii tohoto práva je položit si otázku, co vlastně mír tvoří a co zname-
ná, když mír neexistuje, resp. chybí. Při tvorbě tohoto článku jsem se setkala s pojmy
negativní mír a pozitivní mír.
Negativní mír
je akademickou obcí chápán jako situace,
kdy chybí přímé fyzické násilí. Při porozumění pojmu
pozitivní mír
je nutné jít dál,
než si vystačit s tím, že chybí ozbrojený konflikt. Jde o situaci, ve které jsou elimino-
vány veškeré druhy násilí a jsou respektována všechna lidská práva. Samozřejmě v de-
finici pojmu mír se mohou státy či společnosti lišit, ale v rámci akademických debat