62 / 110
60
nice, a mnohdy stále nedostačující legislativě upravující správné nakládání s elektrood-
padem, samotné právo na příznivé prostředí tím narůstá na důležitosti.
a. Mezinárodní systém ochrany práva na neznečištěné životní prostředí
Právo na neznečištěné životní prostředí a s ním spojené právo na zdraví přitom
nepřímo zmiňují již
Všeobecná deklarace lidských práv
(článek 25),
184
Mezinárodní pakt
o občanských a politických právech
(čl. 6)
185
a
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociál-
ních a kulturních právech
(čl. 7, čl. 10, čl. 12).
186
Poslední jmenovaný zavazuje smluvní
strany uznat právo každého na nejvyšší úroveň fyzického a duševního zdraví a učinit
pro dosažení takové úrovně dostatečná opatření. Pro účely této studie je relevantní
i Úmluva o právech dítěte, konkrétně čl. 24, jelikož zastoupení dětí při neformální
recyklaci elektroodpadu je výrazné.
187
Zmínit je třeba i deklaratorní dokumenty, náležející k tzv. soft-law, jichž se prá-
va na neznečištěné životní prostředí týkají:
Stockholmská deklarace
(1972) a
Deklarace
z Rio de Janeira
(1992), konkrétně zásada 2 a 10. Velké důležitosti nabývá i
Deklarace
o právech původních obyvatel
z roku 2007, čl. 29. Ačkoliv nejsou právně vynutitelné,
důležitost zásad z těchto deklarací postupně vede k jejich prosazovaní se v zavazujících
úmluvách a mohou sloužit jako inspirativní zdroj pro regionální a vnitrostátní mecha-
nismy na ochranu lidských práv.
b. Africký region
Nejvýraznějším instrumentem pro ochranu lidských práv na africkém kontinentu je
Africká charta práv člověka a národů. Případ
Ogoni
u Africké komise pro lidská práva
a práva národů, který se týkal selhání nigerijské vlády v ochraně obyvatel regionu Ogoni
proti dopadům nezodpovědné činnosti naftových společností,
188
odkázal při ochraně
práva na životní prostředí na čl. 16, 24, 55 Africké charty práv člověka a národů.
189
184
Čl. 25 odst. 1: Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví (...).
185
Čl. 6 odst. 1: Každá lidská bytost má právo na život.
186
Čl. 7 (b): Státy uznávají právo každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které
zajišťují zejména: bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky;
čl. 10
, odst. 3: Děti a mládež
by měly být ochraňovány (…). Jejich zaměstnávání prací, která by škodila jejich (…)zdraví nebo byla
nebezpečná jejich životu, nebo by mohla brzdit jejich normální vývoj, by měla být trestná podle zákona.
čl . 12
odst. 2: Státy učiní opatření k (…) zlepšení všech stránek vnějších životních podmínek a průmy-
slové hygieny.
187
Čl. 24 odst. 1: Státy uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního statu;
čl. 24 odst. 2: Státy (…) činí potřebná opatření: c) k potírání nemocí (…) mimo jiné také (…) poskyto-
váním čisté pitné vody, přičemž se bere ohled na nebezpečí a
rizika znečištění životního prostředí
; e) k za-
bezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti, byly
informovány o zdraví
a výživě
dětí, (…) i o
předcházení nešťastným případům
, aby měly přístup ke vzdělání a aby byly podporovány při
využívání těchto základních znalostí.
188
COMMANS, Fons:
The Ogoni Case
before the African Commission on Human and Peoples’ Rights;
International and Comparative Law Quarterly, vol. 52, červenec 2003, s. 749-760.
189
Čl. 16: 1. Každá osoba má právo užívat fyzického a duševního zdraví v jejich nejdosažitelnější úrovni.
2. Členské státy této Charty podstoupí nezbytné kroky k tomu, aby zajistily ochranu svých obyvatel po-