64 / 110
62
možnosti pokojného užívání obydlí a ve svých důsledcích poškozují jejich soukromý
a rodinný život.
193
Podobně, státy porušují čl. 8, pokud nenabídnou dotčeným osobám možnost pře-
stěhování se z nebezpečné oblasti či podobnou pomoc,
194
pokud správní orgány ne-
uposlechnou rozsudku o nutnosti včas ukončit zdraví nebezpečné průmyslové akti-
vity,
195
zůstávají-li pasivní při vážné obavě, že jisté aktivity ohrožují zdraví jedinců,
196
a nevarují-li předem o možných zdravotních následcích.
197
V judikatuře ESLP se začíná shledávat porušování práva na neznečištěné životní
prostředí i v rámci dalších článků Evropské úmluvy. Pokud stát neposkytne obyvatel-
stvu informace o možném riziku vyplývajícím z obývání určité zóny, či aktivně přímo
nezabrání pravděpodobnému riziku, poruší čl. 2 Evropské úmluvy.
198
Nově projedná-
vaná stížnost odkazuje i na čl. 3 Evropské úmluvy, v souvislosti s vystavením špatnému
zacházení v důsledku nedostatečného předchozího varování o rizicích a neposkytnutí
bezpečnostních opatření ze strany úřadů.
199
Nakonec, podaná stížnost ohledně proble-
matiky týkající se životního prostředí nemůže být jednoduše zamítnuta, jelikož by se
tím porušilo právo na spravedlivý proces, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy.
200
d. Dopad regionálních mechanismů
Je zřejmé, že právo na zdraví a neznečištěné životní prostředí se na africkém kon-
tinentě neprosadí bez účinného kontrolního mechanismu, kterým by se mohl stát
Africký soud pro lidská práva a práva národů. V evropském kontextu ESLP již vyvi-
nul bohatou judikaturu, která by měla zajistit pozitivní ochranu životního prostředí
ve všech 47 členských státech Rady Evropy. Evropskou úmluvu na ochranu lidských
práv ovšem nelze v tomto případě na africký region aplikovat, lze se na ni odvolávat
jen v členských státech Rady Evropy.
201
S ohledem na vývoj interpretace Evropské
úmluvy jako „žijícího instrumentu“ pro efektivní ochranu lidských práv s zásada ex-
trateritoriality v budoucnu může přesunout i v kontextu odpovědnosti členských států
za nezabránění vývozu toxických odpadů.
193
Lopez Ostra v. Spain (stížnost č. 16798/90); Guerra a další v. Itálie (stížnost č. 14967/89); Di Sarno
a další v. Itálie (stížnost č. 30765/08).
194
Fadeyeva v. Rusko (9. června 2005, stížnost č. 55723/00); Dubetska a další vs. Ukrajina (10. úno-
ra 2011, stížnost č. 30499/03).
195
Taşkın a další v. Turecko (stížnost č. 46117/99); Giacomelli v. Itálie (stížnost č. 59909/00)
196
Tatar v. Rumunsko (stížnost č. 657021/01)
197
Roche v. Spojené království (stížnost č. 32555/96)
198
Öneryıldız v. Turecko (stížnost č. 48939/99); Budayeva v. Rusko (stížnost č. 15339/02)
199
Vilnes a další v. Norsko (stížnost č. 52806/09 a č. 22703/10)
200
L’Erablière v. Belgie (stížnost č. 49230/07)
201
V Rusku narůstají občanské iniciativy požadující efektivnější kontrolu nelegálního nakládání s toxickým
odpadem. Viz SMOLCHENKO, A.: Illegal toxic waste dump sparks anger in Russia, Earth & Climate,
21. 3. 2012.