70 / 110
68
ͺ. Ústavní úprava
ͺ.ͷ Zákaz nucené práce
Zákaz nucené práce není považován za typické sociální právo, ale je upraven v čl. 9
Listiny jako jedno z lidských práv a základních svobod. Zákaz nucené práce nicméně
má výrazný dopad též do oblasti sociálních práv, spoluvytváří část zásady svobody prá-
ce. Dle předmětné úpravy nesmí být nikdo podroben nuceným pracím nebo službám.
Zákaz otroctví a nucené práce je dále upraven v následujících pro Českou republiku
závazných mezinárodních smlouvách: v čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a zá-
kladních svobod, v čl. 5 Listiny základních práv Evropské unie nebo v Úmluvách
MOP č. 29 a 105. Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci
215
v čl. 2 vymezuje
„nucenou nebo povinnou práci“ jako každou práci nebo službu, která se na kterékoli
osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla
dobrovolně.
Zákaz nucené práce upravuje svobodu od přímusu do práce, což zásadním způso-
bem ovlivňuje pravomoc soudu nahradit souhlas zaměstnance s výkonem práce.
216
Úmluva č. 105 týkající se odstranění nucené práce
217
zavazuje Českou republiku, že
potlačí a nebude využívat v jakékoliv formě nucenou nebo povinnou práci jako pro-
středku politického nátlaku nebo politické výchovy nebo jako trestu za zaujímání nebo
vyjadřování politických názorů nebo názorů ideologicky protichůdných nastolenému
politickému, sociálnímu nebo hospodářskému systému, jako metody mobilizace a vy-
užívání pracovních sil pro účely hospodářského rozvoje; jako prostředku pracovní ká-
zně; jako trestu za účast ve stávkách; či jako prostředku rasové, sociální, národnostní
nebo náboženské diskriminace. Recentním příkladem nucené práce byla povinnost
uchazeče o zaměstnání konat na základě nabídky krajské pobočky Úřadu práce ČR
veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je veden v evidenci
uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 2 měsíce a pro odmítnutí nemá vážný
důvod ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti.
218
Zákaz nucené práce se dle čl. 9 odst. 2 Listiny nevztahuje na: práce ukládané podle
zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný
trest nahrazující trest odnětí svobody, vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou
zákonem namísto povinné vojenské služby, službu vyžadovanou na základě zákona
v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy,
zdraví nebo značné majetkové hodnoty, a jednání uložené zákonem pro ochranu živo-
ta, zdraví nebo práv druhých.
Za nucené práce a služby nelze dle Ústavního soudu v zásadě považovat ani ty práce
a služby, jež vyplývají z občanskoprávních závazků upravených občanským zákoníkem
215
Publikovaná Sdělením č. 506/1990 Sb.
216
Srov. též čl. 10 polského zákoníku práce.
217
Publikovaná Sdělením č. 231/1998 Sb.
218
Srov. nález Ústavního soudu ze dne 27.11.2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12, zejména body 237 a násl.