SLP 03 (2013)

73 / 110

71
Povinnost respektovat minimální mzdu jako nejnižší přípustnou odměnu za práci
ukládá zákoník práce také při výpočtu průměrného výdělku. Dle ust. § 357 odst. 1 zá-
koníku práce se průměrný výdělek zaměstnance zvýší na částku odpovídající minimální
mzdě, jestliže v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit,
je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda, na kterou by zaměstnanci
vzniklo právo. Stejně se postupuje i při uplatnění pravděpodobného výdělku.
ͻ.ͷ Územní a věcný rozsah
Česká úprava stanoví v podobě minimální mzdy jednotnou pro území celého stá-
tu a všechna odvětví závaznou výši jednak minimální mzdy, jednak tzv. nejnižší úro-
veň minimální mzdy. Minimální mzda se nevztahuje pouze na případy odměňování
mzdou, ale vyjadřuje také nejnižší nepodkročitelnou výši platu a odměny z dohody.
ͻ.͸ Osobní rozsah pozitivní vymezení
Právo na spravedlivou náleží každému zaměstnanci, občanu České republiky i cizin-
ci. Toto právo dokonce judikatura přiznává též pracovníkovi v tzv. faktickém pracovním
poměru, který vznikne, pokud nebyla platně uzavřena pracovní smlouva (zaměstnanec
jmenován či sjednána dohoda o práci konané mimo pracovní poměr), fyzická osoba
však již začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat. Ve faktickém pracovním
poměru oběma účastníkům vznikají určité práva a povinnosti jako je např. právě právo
na odměnu za vykonanou práci. Zaměstnanec ve faktickém pracovním poměru však
není chráněn před skončením pracovního poměru.233 Po poslední novelizaci ust. § 20
zákoníku práce, která nabyla účinnosti 1. 1. 2012 je ovšem nutno podotknout, že ne-
dostatek písemné formy pracovní smlouvy lze odstranit dodatečně a že po započetí vý-
konu práce se nelze již neplatnosti pracovní smlouvy dovolat. Připravovaný doprovod-
ný zákon k novému občanskému zákoníku by ovšem tuto úpravu měl opět změnit.234
Též neohlášený občan třetího státu má právo na odměnu za vykonanou práci. Vedle
obecné úpravy je však toto právo zesíleno speciální úpravou obsaženou v ust. § 141b
zákona o zaměstnanosti.235 Dle této úpravy je zaměstnavatel povinen uhradit neohlá-
šenému cizinci dlužnou odměnu a též náklady související s doručením dlužné odměny,
a to i do státu, jehož je neohlášený cizinec občanem, nebo v případě, že je osobou bez
státního občanství, do státu jeho posledního trvalého bydliště, popřípadě do jiného
státu, ve kterém má povolen pobyt.
233 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98. K srovnatelnému přístupu
jihoafrického the Labour Appeal Court v případě, kdy druhem sjednané práce bylo poskytování sexuál-
ních služeb (prostituce) srov. Kylie v CCMA and others, věc č. CA 10/08, (2008) 29 ILJ 1918 (LC).
234 Nově navrhované znění ust. § 20 ve znění od 1. 1. 2014 má znít: „Nebylo-li právní jednání učiněno ve for-
mě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání
dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.“ Více tisk 930 PS PČR
2013, který je k dispozici zde (Cit.: 4. 6. 2013).
235 Dále srov. čl. 6 směrnice č. 2009/52/ES.