Table of Contents Table of Contents
Previous Page  73 / 110 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 73 / 110 Next Page
Page Background

71

Povinnost respektovat minimální mzdu jako nejnižší přípustnou odměnu za práci

ukládá zákoník práce také při výpočtu průměrného výdělku. Dle ust. § 357 odst. 1 zá-

koníku práce se průměrný výdělek zaměstnance zvýší na částku odpovídající minimální

mzdě, jestliže v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit,

je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda, na kterou by zaměstnanci

vzniklo právo. Stejně se postupuje i při uplatnění pravděpodobného výdělku.

ͻ.ͷ Územní a věcný rozsah

Česká úprava stanoví v podobě minimální mzdy jednotnou pro území celého stá-

tu a všechna odvětví závaznou výši jednak minimální mzdy, jednak tzv. nejnižší úro-

veň minimální mzdy. Minimální mzda se nevztahuje pouze na případy odměňování

mzdou, ale vyjadřuje také nejnižší nepodkročitelnou výši platu a odměny z dohody.

ͻ.͸ Osobní rozsah pozitivní vymezení

Právo na spravedlivou náleží každému zaměstnanci, občanu České republiky i cizin-

ci. Toto právo dokonce judikatura přiznává též pracovníkovi v tzv. faktickém pracovním

poměru, který vznikne, pokud nebyla platně uzavřena pracovní smlouva (zaměstnanec

jmenován či sjednána dohoda o práci konané mimo pracovní poměr), fyzická osoba

však již začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat. Ve faktickém pracovním

poměru oběma účastníkům vznikají určité práva a povinnosti jako je např. právě právo

na odměnu za vykonanou práci. Zaměstnanec ve faktickém pracovním poměru však

není chráněn před skončením pracovního poměru.

233

Po poslední novelizaci ust. § 20

zákoníku práce, která nabyla účinnosti 1. 1. 2012 je ovšem nutno podotknout, že ne-

dostatek písemné formy pracovní smlouvy lze odstranit dodatečně a že po započetí vý-

konu práce se nelze již neplatnosti pracovní smlouvy dovolat. Připravovaný doprovod-

ný zákon k novému občanskému zákoníku by ovšem tuto úpravu měl opět změnit.

234

Též neohlášený občan třetího státu má právo na odměnu za vykonanou práci. Vedle

obecné úpravy je však toto právo zesíleno speciální úpravou obsaženou v ust. § 141b

zákona o zaměstnanosti.

235

Dle této úpravy je zaměstnavatel povinen uhradit neohlá-

šenému cizinci dlužnou odměnu a též náklady související s doručením dlužné odměny,

a to i do státu, jehož je neohlášený cizinec občanem, nebo v případě, že je osobou bez

státního občanství, do státu jeho posledního trvalého bydliště, popřípadě do jiného

státu, ve kterém má povolen pobyt.

233

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98. K srovnatelnému přístupu

jihoafrického the Labour Appeal Court v případě, kdy druhem sjednané práce bylo poskytování sexuál-

ních služeb (prostituce) srov. Kylie v CCMA and others, věc č. CA 10/08, (2008) 29 ILJ 1918 (LC).

234

Nově navrhované znění ust. § 20 ve znění od 1. 1. 2014 má znít: „

Nebylo-li právní jednání učiněno ve for-

mě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání

dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

“ Více tisk 930 PS PČR

2013, který je k dispozici zde

http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=930

(Cit.: 4. 6. 2013).

235

Dále srov. čl. 6 směrnice č. 2009/52/ES.