75 / 110
73
akcích pořádaných školou, školským zařízením nebo ústavem sociální péče nebo na ak-
cích, na kterých se škola, školské zařízení nebo ústav sociální péče organizačně podílí,
pracovat v rámci výchovy a vzdělávání ve školách a školských zařízeních v souladu se
vzdělávacími programy, účastnit se na uměleckých a sportovních soutěžích, pokud
nejde o činnosti za odměnu, nebo činnost konanou v rámci mimoškolní výchovy a při
ostatních nekomerčních zájmových aktivitách, která není vykonávána za odměnu.
Ust. § 121 odst. 2 zákon a o zaměstnanosti podmiňuje výkon této činnosti při-
měřeností vzhledem k věku dítěte a dále tím, že tato činnost není pro dítě nebezpečná,
nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech,
nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj. Zájem
společnosti na ochraně dítěte je formalizován do řízení před Úřadem práce ČR. Má-
li dítě konat uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost, je nutno předem
žádat o udělení individuálního povolení pro každé dítě a určitou činnost. Rozhodnutí
o povolení činnosti dítěte vydává krajská pobočka Úřadu práce příslušná podle trvalého
pobytu dítěte na základě písemné žádosti zákonného zástupce dítěte nebo jiné osoby
odpovědné za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu. V ří-
zení o povolení výkonu činnosti dítěte je účastníkem řízení také provozovatel činnosti.
Krajská pobočka Úřadu práce si může vyžádat vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany
dětí, zda mu nejsou známy skutečnosti, které by bránily dítěti ve výkonu činnosti, nebo
zda není činnost pro dítě vhodná. Povolit dítěti výkon činnosti lze nejdéle na dobu 12
měsíců po sobě jdoucích. Provozovatel činnosti je povinen zajistit soustavný dohled
způsobilou osobou v době dohodnuté pro činnost dítěte, případně i při dopravě na ni,
pokud ho nevykonává zákonný zástupce a vhodné podmínky odpovídající charakteru
činnosti, kterou bude dítě vykonávat.
239
Cílem právní úpravy zůstává ochrana zdravého
vývoje dětí, čímž se rozumí jednak život a zdraví dětí, jednak řádná výchova a vzdělání.
Postupem času lze sice sledovat kontinuální zvyšování limitu,
240
pod nějž společnost
nepředpokládá soustavnou výdělečnou činnost nezletilých, finanční důvody spojené
s výdělečnou činností dítěte zůstávají pro společnost nicméně stále sekundární.
Jako poslední příklad pracujícího, na něhož se nevztahuje úprava minimální mzdy,
byl záměrně zvolen jednatel. Fyzická osoba nekoná dle české úpravy funkci statutární-
ho orgánu zásadně v pracovněprávním vztahu.
241
Není ani možné, aby byl zaměstnanec
239
Na činnost dítěte se v delegovaném rozsahu vztahují stanovená ustanovení zákoníku práce a zákona
o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Sám zákon o zaměstnanosti upravuje
maximální délku pracovní doby a minimální doby odpočinku, jakož i téměř absolutní zákaz noční práce.
240
Např. zákon 420/1919 Sb. z. a n. obecně zakazoval dětskou práci do dokonaného 12. roku věku dítěte
a v zemědělství do 10. Roku, srov. ust. § 4 cit. zákona.
241
Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 21. 4. 1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněný in Sbírka soudních
rozhodnutí a stanovisek, 1995, pod pořadovým č. 13; nebo usnesení Nejvyššího soudu z 15. 1. 2003, sp.
zn. 21 Cdo 963/2002. Z hlediska povinnosti odvádět pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti se však statutární orgán (jednatel) ocitá v situaci velmi podobné pozici zaměst-
nance a patří tudíž mezi obligatorní poplatníky pojistného, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 12. 2005, č.j. 6 As 11/2004-71, publikovaný in Právo pro podnikání a zaměstnání,