SLP 03 (2013)

79 / 110

77
zaměstnavatel respektovat hlediska stanovená pro hodnocení prací (ust. § 110 odst. 3
zákoníku práce).254
Nedosáhne-li hrubá mzda nebo plat zaměstnance po odečtení mzdy nebo platu
za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pra-
covním prostředí a za práci v sobotu a v neděli, nebo odměna z dohody minimální
mzdy či nejnižší úrovně zaručené mzdy, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu do-
platek. Odměna z dohody, resp. její část připadající na hodinu, se porovnává s mini-
mální mzdou zásadně celá. To platí i v případě, že by v příslušné dohodě byly sjednány
stejné složky, které se do mzdy a platu pro účely doplatku do minimální mzdy neza-
hrnují.255
Právní úprava upravovala do konce roku 2012 též snížené sazby minimální mzdy
a nejnižší úrovně zaručené mzdy pro vymezený okruh zaměstnanců, u kterých se před-
pokládalo, že z důvodu nízkého věku a neexistujících, popřípadě minimálních pra-
covních zkušeností, nebo ze zdravotních důvodů nebudou dosahovat stejných pracov-
ních výsledků jako ostatní zaměstnanci. Zákonodárce tuto zvláštní úpravu původně
zdůvodnil snahou podnítit uplatnění uvedených zaměstnanců na trhu práce, protože
zaměstnavatelé by neměli o jejich zaměstnávání zájem.256
ͽ. Alternativní způsoby stanovení minimální mzdy
Právní úprava minimální mzdy je obsažena v obecně závazném právním předpise.
Za této úpravy je otázka, jaký prostor mají sociální partneři pro odchylná ujednání.
Kolektivní smlouva nemůže snížit státem stanovenou minimální mzdu, může ji pouze
navýšit. Jiná je situace u nejnižší úrovně zaručené mzdy, tu kolektivní smlouva snížit
může. Obsahuje-li kolektivní smlouva mzdovou normativní úpravu, zákonná úprava
nejnižší úrovně zaručené mzdy se neuplatní.
Právní úprava neumožňuje výslovně státu, aby zrušil či změnil ujednání obsažené
v kolektivní smlouvě. Právní úprava pouze upravuje vztah mezi různými typy kolek-
tivních smluv.257 Stát nicméně upravuje výší minimální mzdy v obecně závazném práv-
ním předpise. Pokud by kolektivní smlouva odporovala tomuto prováděcímu předpisu
k zákoníku práce, byla by v této části neplatná. Takto omezený rozsah smluvní svobody
254 Tedy složitost, odpovědnost a namáhavost práce. Ty se posuzují podle vzdělání a praktických znalostí
a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti,
podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle
fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.
255 Srov. výklad E. ROTHOVÉ in BĚLINA, M. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha:
C.H. Beck, 2012, str. 592 a 593.
256 Zrušení této úpravy bylo ovšem nejspíše motivováno fiskálními důvody. Srov. -
(Cit.: 5. 6. 2013).
257 Gemäß § 27 Abs. 1 des Arbeitgesetzbuches gilt, dass ein Tarifvertrag höherer Stufe vor einem betriebli-
chen Tarifvertrag Vorrang hat („lex superior derogat lex inferior“). Dementsprechend darf der betriebli-
che Tarifvertrag Rechte oder Pflichten der Arbeitnehmer in kleinerem oder größerem Umfang als der
Tarifvertrag höherer Stufe nicht festlegen.