82 / 110
80
ͼ. ZÁVĚRY
Tato publikace se zaměřila na několik příkladů lidských práv, která bývají označo-
vána jako „nová práva“, resp. práva, o jejichž právně závazné či lidskoprávní povaze
se vedou diskuse. Společným znakem pro všechny kapitoly je nejen obecná tematika
„nových práv“, ale také východisko v mezinárodních dokumentech, které je vyhlašují,
popř. blíže upravují. Pozornost je věnována nejen jejich definici, ale také implementaci
na mezinárodní a vnitrostátní úrovni, a to včetně soudní judikatury, pokud k někte-
rým aspektům existuje.
První příspěvek je věnován „novému lidskému právu“ – právu na mír. V kapitole je
rozebrána nově navrhovaná Deklarace o právu na mír, která vzniká na půdě Rady pro
lidská práva OSN. V textu jsou analyzována jednotlivá ustanovení a současný stav vý-
voje této Deklarace. Je vůbec zapotřebí věnovat úsilí vytvoření předmětné Deklarace,
když spousta práv, která mají být obsahem práva na mír, jsou upravena jinými právní-
mi instrumenty a mnohdy závaznými dokumenty, nebo jsou součástí mezinárodního
práva obyčejového? Nejsou v Deklaraci mnohdy obsažena práva, která v rámci jiných
kompetentních orgánů nemají šanci „projít“ do závazného textu, tudíž byly začleněny
alespoň do této Deklarace (např. soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti)?
Právo na mír bylo uznáno již v roce 1984 a je zřejmé, že v současné době, kdy me-
zinárodní společenství stojí před novými hrozbami a akutní potřebou těmto hrozbám
předejít, je oblast práva na mír velmi aktuální oblastí. Právní závaznost, resp. nezávaz-
nost Deklarace není zas až tak důležitá v tom smyslu, že i samotné hlasování Valného
shromáždění o rezoluci může představovat důkaz určitého právního přesvědčení (
opi-
nio iuris
) nutného pro vznik závazného mezinárodního obyčeje. Jak už to v právu bývá,
mnohdy existují závazné právní texty či úmluvy, které dodržovány nejsou, ale naopak
nezávazné dokumenty mohou být smluvními stranami z jistého právního přesvědčení
více dodržovány. Problém je tedy spíše s vyjasněním normativního obsahu návrhu
Deklarace, a to včetně toho, zda právo na mír existuje jako samostatné lidské právo
a co z toho vyplývá pro adresáty práva a jemu odpovídajících povinností.
Cílem dalšího příspěvku bylo poukázat na souvislosti mezi nedobrovolnou envi-
ronmentální migrací a ochranou lidských práv a identifikovat nástroje relevantní pro
ochranu postižených osob. Zvláštní pozornost byla věnována specifické problematice
států zanikajících z důvodu stoupající hladiny oceánů a s tím souvisejícího nejistého
postavení jejich obyvatel.
Z existujících lidskoprávních norem lze odvodit celou řadu povinností států ve vzta-
hu k osobám potenciálně postiženým závažnými negativními změnami životního
prostředí. Tyto povinnosti se týkají především států, jichž jsou tyto osoby příslušníky
a které jsou primárně (a v některých případech výlučně) odpovědné za jejich ochra-
nu, a to jak před riziky nuceného přesídlení, tak pokud se přesídlení stane z důvodu
míry degradace životního prostředí nevyhnutelným. V této souvislosti je však třeba si
uvědomit, že dopady klimatických změn postihují především rozvojové státy, které se