67 / 110
65
ͻ. PRÁVO NA MINIMÁLNÍ ODMĚNU ZA PRÁCI
Martin Štefko
ͷ. Úvod
Jedním z institutů pracovního práva, který se zvlášť intenzivně dotýká všech ekono-
micky výdělečně činných obyvatel, je právo na odměnu za odvedenou práci poskyt-
nutou alespoň ve výši minimální mzdy. Minimální mzda se v tomto smyslu stala a zů-
stává nejen významnou institucionální garancí ochrany rozumné či udržitelné životní
úrovně zaměstnanců a jejich domácností, ale též nástrojem humanizace práce (a to
i v případě neohlášených migrantů). V neposlední řadě je právě minimální mzda klíčo-
vou ústavní pojistkou proti snižování sociálních standardů při výkonu závislé práce.
202
Cílem tohoto stručného pojednání je zamyslet se nad stávající konstrukcí mini-
mální mzdy, jakož i jejím významem z hlediska skutečné právní ochrany alimentační
funkce odměny za práci pro osobu a rodinu zaměstnance a základního nástroje pro
boj proti chudobě ve společnosti. Za tím účelem bude nejprve pojednáno o ústavních
limitech odměny za práci, následně budou analyzovány mezinárodní závazky České
republiky, iniciativy vůči minimální mzdě na unijní úrovni a národní pracovněprávní
úprava minimální mzdy. Na závěr je zařazena úvaha věnovaná možnostem sociálních
partnerů stanovit minimální mzdu alternativními způsoby.
. Mezinárodní závazky
Jisté náznaky snahy zavést minimální závaznou hranici odměny za práci lze datovat
až k mírovým smlouvám, které ukončily I. světovou válku. Dle čl. 427 Mírové smlou-
vy sjednané mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, pode-
psané ve Versailles dne 28. června 1919 se v odst. 3 smluvní strany zavázaly k placení
takové mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní úroveň, přiměřenou
době i zemi. Dále odst. 8 téhož článku stanovil, že pravidla vydaná v každé zemi o pod-
mínkách pracovních musí zabezpečovat slušné hospodářské nakládání všem pracovní-
kům, kteří se po zákonu v zemi zdržují.
Následné kroky na tomto poli podnikala v souladu se svou ústavou Mezinárodní or-
ganizace práce (MOP), specializovaná organizace OSN. Ze starších úmluv, které byly
Českou republikou ratifikovány, je nutno zmínit úmluvy č. 26 Mechanismus stano-
vení minimálních mezd
203
a č. 99 Mechanismus stanovení minimálních mezd (země-
dělství).
204
Obě úmluvy se zaměřují na povinnost upravit minimální mzdu a na právo
sociálních partnerů na tomto procesu participovat. Žádná z těchto úmluv nestano-
ví konkrétní výši minimální mzdy, a to ani podmíněně ve vztahu k určité veličině.
Omezenou výjimkou je pouze čl. 1 Úmluvy MOP č. 26, který ukládá: „…
členskému
202
Srov. např. čl. I odst. 1 doporučení MOP č. 135 z roku 1970.
203
Publikovaná pod č. 439/1990 Sb.
204
Publikovaná pod č. 470/1990 Sb.