7 / 124
5
PŘEDMLUVA
Předmětem tohoto svazku
Studií z lidských práv
je teoretické pojednání o kořenech
a východiscích lidských práv na straně jedné, na druhé straně pak o některých aktuál-
ních problémech jejich naplňování v České republice. Společné pro tři mladší autory
této knihy, spolupracovníky Výzkumného centra pro lidská práva UK, je to, že k pro-
blémům přistupují z právně filozofických a teoretických pozic, i když se nevyhýbají ani
velmi praktickým, konkrétním aspektům známým z aplikační praxe.
Úvodní monografická studie JUDr. Petra Svobody, PhD., jde skutečně ke kořenům
lidských práv, která hledá v osvícenství a křesťanství. Pokud se ovšem podíváme na zá-
věry, které se týkají původního konceptu lidských práv, jak se formovala na konci 18. sto-
letí ve dvou podobných, ale historickými prameny odlišitelných verzích, totiž americké
a francouzské, najdeme tam ještě jedno klíčové slovo, kterým je
přirozené právo
.
V dnešní době se ovšem lidská práva vyhlašují a prosazují prostřednictvím jejich
pozitivizace v ústavních (popř. též mezinárodních) listinách práv a svobod. Díky této
transformaci mohou fungovat ve sféře pozitivního práva, kde se jim též dostává soudní
ochrany, byť ne vždy rychle a dokonale. Dalším klíčovým slovem v této knize, která
je psána autory, jež jsou především právníci, jakkoliv s širším rozhledem a vnímáním
práva v sociálním kontextu, je tudíž
spravedlnost
. Ta se zde objevuje v dvojím smyslu.
V studii JUDr. Pavla Ondřejka, PhD., který se zabývá prosaditelností (procesních) práv
a rolí nejvyšších soudních instancí, jde o
spravedlnost vyrovnávací (diortotickou)
. Naopak
JUDr. Petr Šustek, PhD., se na konkrétním, právně i politicky vysoce citlivém a aktu-
álním problému rozdělování limitovaných prostředků v rámci veřejného zdravotního
pojištění zabývá také spravedlností, ovšem v tomto případě
distributivní spravedlností
.
Jde o pojmy, které by měly být známé každému právníkovi i každému studentu práv,
pokud prošel výukou teorie práva. Asi každý se s tímto rozlišením spravedlnosti setkal
v některé ze standardních učebnic právní teorie.
1
Pro bližší zkoumání je ovšem vhodné
jít ke kořenům tohoto dělení, které poprvé popsal Aristoteles ve své
Etice Nikomachově
.
Paradoxně se tak od moderních problémů dostáváme až k pojetí spravedlnosti a práva
v řecké filozofii.
2
Myslím, že má smysl zkoumat tyto koncepty, i když pojem lidských
práv v antické řecké filozofii ještě nebyl obsažen. Pro řecké filozofy je ještě prvotní
pospolitost, obec, jehož součástí jsou občané. Na druhé straně je tam již velmi dobře
zachycena distinkce mezi právem (
themis
) a spravedlností (
díkaion
). Aristoteles rovněž
považuje za předpoklad práva v skutečném slova smyslu (tzv. práva občanského,
díkai-
on politikon
) existenci svobodných osob, které jsou si rovné, mající stejná práva a po-
vinnosti.
3
I když pro něj jde o objektivní právo, které řídí poměry mezi osobami sobě
rovnými, filozoficky jde o jeden z předpokladů, který o mnoho staletí později umožnil
1
Viz KNAPP, V.:
Teorie práva
, Praha: C.H. Beck, 1995, s. 86-87; GERLOCH, A.:
Teorie práva
. 5. vyd.,
Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 251-253.
2
K tomu blíže srov. TOMSA, B.:
Idea spravedlnosti a práva v řecké filosofii
(1923), Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.
3
Srov. TOMSA, B.: op. cit., s. 138.