8 / 124
6
vznik konceptu subjektivních občanských (lidských) práv. Kromě toho Aristoteles roz-
lišuje také mezi právem přirozeným a zákonným (lidským), přičemž zákon (
nómos
)
znamená spíše formální stránku normy právní vůbec. V této formě se i právo přirozené
může stát právem zákonným.
4
V naší studii se tak setkáváme jak s klasickými přirozenými lidskými (občanskými)
právy, tak s procesními právy jako nezbytným nástrojem garantujícím individuální
lidská práva a konečně s právy, která jsou pozitivně lidská práva, i když asi bývají
zařazována mezi sociální práva, tedy nad rámec klasických, „přirozených“ práv v libe-
ralistickém pojetí, jež se formovalo na konci 18. století.
Pro pojetí spravedlnosti jako rovnosti, které dosud nepřekonaným způsobem najdeme
vyložené u Aristotela, by však toto třídění lidských práv asi nebylo nějak zásadní. V etic-
kém pojetí práva a spravedlnosti jako ctnosti je přirozený účel lidství spojený s ctnost-
ným životem, tedy zachovávání střední cesty mezi krajnostmi, přílišností a nedostatkem.
V rozporu se spravedlností by tak bylo nejen neposkytnutí ochrany soudcem tomu,
komu bylo něco ubráno (vyrovnávací spravedlnost), což můžeme vztáhnout i na zásah
do lidských práv. Stejně tak nepřijatelné je z pohledu spravedlnosti (distributivní), pokud
na základě vůle zákonodárce každý musí být účasten a přispívat do systému veřejné-
ho zdravotního pojištění, ale zákonodárce mu nedokáže zajistit rozdělování občanských
břemen a výhod podle objektivních a rozumných principů, které berou v úvahu situaci
osob, které se přiděluje. Stejná myšlenka je vyjádřena v Hartově výměru spravedlnosti,
podle které se stejné případy mají posuzovat stejně, rozdílné případy rozdílně.
5
Přirozeně, vnímavý čtenář namítne, že jde o to, jakého kritéria se v rámci distributiv-
ní spravedlnosti použije. Formálnímu pojetí samozřejmě vyhoví každé kritérium, které
zajistí úměru. Soukromoprávnímu pojetí pojištění by jistě vyhovovala úměra mezi výší
příspěvku do systému a výší čerpání. S evropským pojetím veřejného a povinného
pojištění (fakticky daně) je ovšem takové řešení neslučitelné. Je třeba použít jiné krité-
rium, které by vzalo v potaz také úzkou souvislost tzv. sociálního práva s nejzákladněj-
šími lidskými právy, jakým je právo na život a lidskou důstojnost.
Tato kniha, která má podobu triptychu vzhledem ke třem autorským pohledům, tak
otevírá řadu otázek, které nemají jednoduchou odpověď. Tím, že vycházejí z platného
práva a přerůstají do roviny filozofické (nebo naopak), potvrzují slova jednoho z mých
učitelů, prof. Viktora Knappa, že „se mnohé praktické právní problémy bez pomoci
právní filozofie úspěšně vyřešit nedají“.
6
Domnívám se, že pro úspěšné zkoumání, vý-
uku a aplikaci lidských práv to platí v plné míře.
Je už na laskavém čtenáři, aby posoudil, do jaké míry se autorům této knihy podařilo
učinit krok na této nelehké cestě.
Prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.
4
Srov. TOMSA, B.: op. cit., s. 140-141.
5
Viz HART, H. L. A.:
The Concept of Law
, Oxford, 1961, s. 155.
6
KNAPP, V.:
Teorie práva
, Praha: C.H. Beck, 1995, s. v.