13 / 124
11
Deismus a přirozené zákony
Druhým rysem osvícenství byl
deismus
20
a přesvědčení o platnosti obecných
„přiro-
zených zákonů“:
21
Člověk není pasivním objektem Boží vůle, ale aktivním a svébytným
subjektem svého vlastního života i svého vztahu k Bohu. Pro vztah mezi nábožen-
stvím (křesťanstvím), osvícenstvím a rodícím se konceptem lidských práv je stěžejní,
že většina osvícenců, a to nejen filozofů, ale i politiků a právníků, kteří později během
americké a francouzské revoluce osvícenské teorie realizovali v politické praxi, byli
deisté.
22
Z jedné strany byl významnou výjimkou v tomto směru J. Locke, který, po-
někud paradoxně, svým pojetím náboženství ještě zůstal v rámci (pozitivního) křesťan-
ství, nicméně významně přispěl k následnému rozvoji deismu v 18. století.
23
Z druhé
strany představují výjimku francouzští materialisté (D. Diderot, J.-O. de la Mettrie,
C. A. Helvétius a P. H. D. von Holbach);
24
jejich vliv na právně-filozofické myšlení byl
ovšem okrajový.
Deismus
je zvláštní náboženský koncept, který byl pro osvícenství charakteristický.
Poprvé byl uceleně formulován anglickým filozofem
Edwardem Herbertem z Cherbury
(1583–1648), který je obecně pokládán za předchůdce osvícenství.
25
Deismus (ně-
kdy také teismus) je obvykle v literatuře definován jako „racionalistická monotheistic-
ká nauka o Bohu“
26
a chápán jako protikladný na jedné straně k ateismu a současně
na druhé straně k jednotlivým „pozitivním náboženstvím“.
27
Deisté ve svých dílech,
alespoň podle svých slov, odmítali křesťanství, stejně jako všechna ostatní pozitivní
náboženství, a uznávali jen
„přirozené náboženství“
(někdy též do češtiny překládané
jako „přirozená zbožnost“)
28
Deismus je založen na názoru, že víra v Boha a nábožen-
ství mají být omezeny jen na těch několik málo postulátů („pravd“), které lze vysvětlit
„zdravým lidským rozumem“, popřípadě které alespoň nejsou se zdravým lidským ro-
zumem v rozporu; hlásá tedy ideu rozumově pojatého náboženství.
29
Pozitivní nábo-
ženství jsou naopak založena na (iracionálních) dogmatech a pověrách, a tudíž je třeba
je odmítnout. Bůh je podle deistů jediná „Nejvyšší bytost“, která existuje objektivně
20
BYRNE, P. in.: McGRATH, A. E. (ed.) A KOL.:
Blackwellova encyklopedie moderního křesťanského my-
šlení.
Praha: Návrat domů, 2001, s. 72-74. KOL. AUTORŮ:
Filosofický slovník.
, op. cit., s. 80-81, 302.
NICOLA, U.: op. cit., s. 338-341. DUBY, G. a kol.: op. cit.; s. 385. TRETERA, I.: op. cit., s. 336.
FRANZEN, A.:
Malé církevní dějiny
. Praha: ZVON, 1992, s. 141-242.
21
RÖD, W.: op. cit., s. 68, 70-74, 192, 207, 231-233, 497, 506-511. TRETERA, I.: op. cit., s. 281-283.
KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 100-102. TINDALL, G. B.-SHI, D. E.: op. cit., s. 52.
22
TRETERA, I.: op. cit., s. 336. HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko? Krize americké identity.
Praha: Rybka Publishers, 2005, s. 76, 90, 110.
23
RÖD, W.: op. cit., s. 78-81, 193. TRETERA, I.: op. cit., s. 282-283.
24
RÖD, W.: op. cit., s. 207, 236-253, 274-294. TRETERA, I.: op. cit., s. 336, 343-349.
25
KOL. AUTORŮ:
Filosofický slovník.
, op. cit., s. 182. RÖD, W.: op. cit., s. 192-193.
26
RÖD, W.: op. cit., s. 190.
27
RÖD, W.: op. cit., s. 190-191. TRETERA, I.: op. cit., s. 336. NICOLA, U.: op. cit., s. 340-341.
28
KOL. AUTORŮ:
Filosofický slovník
, op. cit., s. 80-81. RÖD, W.: op. cit., s. 190-193, 202. NICOLA, U.:
op. cit., s. 338, 340. FRANZEN, A.: op. cit., s. 241.
29
RÖD, W.: op. cit., s. 192, 194-195, 201-203. NICOLA, U.: op. cit., s. 340.