19 / 124
17
být) ani pasivním objektem moci neomezeného panovníka, resp. státu, který by navíc
svoji moc odvozoval od Boha. Státy nejsou výtvorem Boha, ale lidí. Státy jakožto lid-
ská společenství vznikají a trvají ospravedlnitelně jen tehdy a potud, pokud si je lidé
svobodně zřídí a udržují „společenskou smlouvou“, a to za tím účelem, aby jim byly
ku prospěchu a zajišťovaly jejich životy, bezpečnost, svobodu a majetek. Společenskou
smlouvou se lidé stávají členy takového státu a nazývají se občany. Pokud by stát tento
účel porušoval, mají lidé právo jej odstranit („právo na odpor“
– ius resistendi
) a zřídit
podle své vůle stát nový, který bude uvedený účel zajišťovat. Z toho plyne, že ústřed-
ním zájmem i úkolem lidského společenství není naplňování vůle Boha ani zájmu
panovníka (státu), ale blaha člověka.
. Odlišnosti v názorech osvícenských filozofů
Anglické a francouzské osvícenství se navzájem
odlišovaly
zejména v názorech na ná-
sledující (pro tento článek) podstatné
otázky
:
a) původ a význam
„přirozených zákonů“
, resp.
„přirozených práv“
;
b) jejich vztah k
Bohu
;
c) jejich vztah k
„pozitivním zákonům“
; a
d) jejich vztah k
„obecnému blahu“
.
Názory
jednotlivých osvícenských filozofů na uvedené čtyři otázky jsou v jejich dílech
úzce propojeny a tvoří ucelené teorie. Proto bude srozumitelnější jejich (dílčí) názory ro-
zebrat a porovnat nikoli „po kouskách“, tj. podle vytčených otázek a) až d), ale podle jed-
notlivých teorií jejich nejvýznamnějších představitelů. Pro tento účel jsou stěžejní teo-
rie J. Locka, který reprezentuje anglické osvícenství, a teorie Ch. L. de Montesquieua,
F. M. Voltaiera a J. J. Rousseaua, kteří reprezentují názorově rozmanitější francouzské
osvícenství.
Anglická osvícenská filozofie – J. Locke
Teorie
J. Locka
, formulovaná v základních rysech v původně nepublikované práci
„Úvahy o přirozeném právu“,
63
později pak v ucelené podobě v jeho stěžejním díle
„Dvě pojednání o vládě“,
64
je založena na tomto postulátu: Všichni, původně svo-
bodní a rovní lidé mají již od dob před zřízením států (tzn. již v „přirozeném stavu“)
jistá práva, která vyplývají z „přirozeného zákona“ neboli „přirozeného práva“ (
„the
v teoriích většiny osvícenských filozofů, nejvíce je však rozpracovali J. Locke („Dvě pojednání o vládě“)
a J. J. Rousseau („O společenské smlouvě“) – o tom více viz níže v dílu 3.2 této kapitoly.
63
LOCKE, J.:
Essays on the Law of Nature
. Oxford: 1954 (RÖD, W.: op. cit., s. 70, 554).
64
LOCKE, J.:
Dvě pojednání o vládě
. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965.