SLP 04 (2013)

kou přirozených práv člověka.

Účelem státu v zásadě není, aby zajišťoval ještě nějaké

jiné, další funkce, ať již funkce, které nesouvisejí s blahem člověka, nebo funkce, které

překračují ochranu jeho života, svobody a vlastnictví.

Stát je zde kvůli člověku (jed-

notlivci) a ochraně jeho práv, nikoli naopak. Státní zájem, který nesouvisí s ochranou

přirozených práv jednotlivých lidí, není legitimní. Lockův stát je především státem li-

berálním, nikoli též například státem sociálním. Přitom přirozeným právům odpovídá

dvojí povinnost státu. Jednak (samozřejmě) negativní povinnost je neporušovat, jed-

nak (a to je třeba zdůraznit) pozitivní povinnost účinně lidem zaručit možnost jejich

skutečného uplatňování ve společnosti zejména prostřednictvím funkčního zákono-

dárství, veřejné správy, policie a soudnictví; bez této druhé povinnosti by společenská

smlouva, resp. stát neměl pro lidi praktický smysl. Z Lockova pohledu je tedy chybné

uvažovat v duchu G. Jellineka o tom, že tato práva pro jejich nositele ve vztahu ke státu

znamenají (jen)

status negativus

, a nikoli též

status pozitivus

Za třetí: Jako typický empirista se Locke domníval, že lidé s rozličnými a často

protikladnými zájmy nejsou schopni nalézt a jednotně určit, co je pro ně objektivně

obecným blahem.

To může být určeno ve formě (pozitivního) zákona v zásadě jen

na základě rozhodnutí

většiny

v zákonodárném sboru v systému pluralitní zastupitelské

utvořil jedno společenství nebo vládu, tím se okamžitě slučují a vytvářejí jedno politické těleso, v němž

většina má právo jednati a zavázati ostatní.“ (LOCKE, J.:

Dvě pojednání o vládě,

op. cit., s. 185).

„Účelem vlády je dobro lidstva.“ (LOCKE, J.:

Dvě pojednání o vládě,

op. cit., s. 248).

„Veliký a hlavní účel, proč se lidé spojují ve státy a poddávají se vládě, je zachování jejich vlastnictví.

K tomu ve stavu přirozeném schází mnoho věcí. Předně schází zavedený, pevný a známý zákon přijímaný

a uznávaný obecným souhlasem za měřítko práva a bezpráví a za obecné pravidlo, jež by rozhodovalo

všechny spory mezi nimi. … Za druhé schází, ve stavu přirozeném známý a nestranný soudce s pravo-

mocí rozhodovati všechny spory podle zavedeného zákona. … Za třetí ve stavu přirozeném schází často

moc podporovati a zastávati rozsudek, je-li správný, a náležitě jej vykonati.“ (LOCKE, J.:

Dvě pojednání

o vládě,

op. cit., s. 198-199).

„Stát považuji za společenství lidí, jež bylo ustaveno pouze kvůli zachování a rozvíjení občanského blaha

(

„civil goods“

). Za občanské blaho považuji život, svobodu, tělesné zdraví a osvobození od bolesti, stejně

jako vlastnictví hmotných věci, jako jsou pozemky, peníze, zařízení a podobně. … V následující úvaze

chci dokázat, že… veškeré právo a vláda moci veřejné jsou omezeny a vázány výhradně na péči o toto (ob-

čanské) blaho a jeho rozvíjení, a nikterak nemohou a nesmí být rozšířeny na duchovní spásu.“ (LOCKE, J.:

Dopis o toleranci.

Brno: Atlantis, 2000, s. 47).

„… podle Locka lze přirozené právo konkretizovat, učinit pozitivním a garantovat pouze prostřednictvím

státního právního řádu …, a v tom spočívá jeden z účelů státu, který má zaručovat nejenom jistotu a svo-

bodu občanů, nýbrž i vlastnické právo.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 77).

„Podle Locka … není nejdůležitějším účelem státu jistota jednotlivce, nýbrž ochrana soukromého vlast-

nictví.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 73).

KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 264. HOLLÄNDER, P.:

Základy všeobecné státovědy.

Praha: Všehrd, 1995,

s. 58, s odkazem na JELLINEK, G.:

Systém der objektiven öffentlichen Rechte

. Tübingen 1905, Nachdruck

Darmstandt, 1963, s. 94-135.

KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 38.